Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

Otto Gutdeutsch, poslední sbohem II

Po Ladislavu Palovském a Petru Harasimovičovi se ozval i poslední z trojice mladých mezinárodních rozhodčích Jaroslav Benák - rozhodcovskou dráhu v létech učednických provázel a do značné míry i utvářel u všech tří pravidelný kontakt s Ottou Gutdeutschem.

Vzpomenul na Ottu s lehkou dávkou suchého humoru, který v líčení příhod rakouského rozhodčího na českých turnajích nemůže nepřipomenout geniálního Rostenova Pana Kaplana v snad ještě geniálnějším překladu Antonína Přidala. A možná, že je to tak správně. Po odeznění prvotního šoku a bolesti bude Otto žít dál jako trvalá a pozitivní součást životních osudů, zkušeností i postojů lidí, kteří ho znali a měli rádi.

A nyní už vzpomínka z pera Jaroslava Benáka:

Jak už naznačil můj předřečník, rozhodčím se člověk nestává jenom díky znalosti pravidel. Každý potřebuje mít také svého mistra, kterého bude sledovat při práci a naučí se tak spoustu věcí, které se na žádném školení nevyučují – spoustu triků ve Swiss manageru (řešících problémy, o nichž manuál cudně mlčí), zlepšováků pro nastavování hodin ale taky třeba to, jak sledovat kolem procházející dívky bez pohybu hlavou, aby neutrpěla vaše autorita. Toto všechno a ještě mnohem více mě naučil Otto Gutdeutsch.

Byl to právě Otto, kdo mě „objevil“ a přivedl mezi rozhodčí Czech openu a řady dalších turnajů. Nikdy jsem ho neviděl přednášet na školení, ale přesto mám pocit, že právě pod jeho vedením „vyrostlo“ v ČR nejvíc kvalitních rozhodčích.

 

Přestože jsem se stále považoval za žáka a Otto byl pro mě mistr a učitel, měli jsme kolegiální a kamarádský vztah. Uprostřed našeho prvního společného turnaje mi nabídl tykání slovy „Ak mi ešte raz budeš vykat, platíš litr. Já su Otto.“ Dlužno říci, že ty litry jsem na předmětném turnaji prohrál asi tři. Někdy jsme se v diskusi neshodli o výkladu toho či onoho ustanovení pravidel. A třebaže ty diskuse byly někdy dost bouřlivé (oba jsme alespoň jednou odcházeli se slovy „s tebou už pískat nikdy nebudu“), neměly vliv na naše přátelství. Na diskusích s Ottou bylo zajímavé, že když cítil, že obě strany už prakticky vyčerpaly věcné argumenty, kontroval otázkou, „Čo stavíš? Pet litrov?“

 

Tato otázka (které jsem začal pracovně říkat argumentum ad gutdeutschum) na první pohled vypadá jako poslední výpad člověka zahnaného do kouta. Nelze jí však upřít nespornou hloubku. Pokud váš názor nemá být jen hospodské tlachání, musíte být ochotni jít s kůží na trh. Nejen se vsadit s kamarádem o pět tisíc, především být připraveni tento názor uplatnit, klidně i v partii rozhodující o titul mistra světa. A nejen uplatnit, musíte být připraveni také svůj názor hájit proti argumentům rozhořčeného hráče a případně též davu diváků. Občas tu otázku používám na školení rozhodčích. Zatím nikdo nevěřil svým argumentům natolik, že by byl ochoten na ně vsadit vlastní peníze.

 

Z několika uvedených citací je zřejmé, že Otto mluvil spíše než česky zvláštní směsicí češtiny a slovenštiny s německým přízvukem. Hodně mi to připomínalo „sábavné lekce nemeckecho jásyka Alles gutte“. Za naprosto nejgeniálnější hlášku pokládám v tomto ohledu výrok, který se Ottovi povedl, když jsme spolu byli nakoupit a on uvažoval, jestli si může koupit ještě nanuk: „Já sa musim kuknout esi mám sebú pénise“. Na druhé straně musím říci, že kdyby se mi někdy v životě povedlo zvládnout jakýkoliv cizí jazyk na takové úrovni, s jakou Otto zvládal češtinu, byl bych se sebou spokojen.

 

Před svou první účastí na Czech openu v roli rozhodčího jsem si myslel, že všichni kolegové budou velmi vážní a patrně také nervózní, protože se hraje o velmistrovské normy a také o velké peníze. Zejména díky Ottovi ale byla v zákulisí festivalu obrovská legrace.  Neustálé naschvály, které si prováděli s Tugem (IA Evgeny Melikset-Bek), nás nejen bavily, ale také inspirovaly k tomu, abychom rovněž něco svým šéfům prováděli, tušíce, že podezření padne na toho druhého z „nejvyšších“. Všechny tyto vtípky ovšem probíhaly pouze v zákulisí a navenek nijak neovlivnily fungování turnaje. Otto byl profesionál, který by si nikdy nedovolil riskovat narušení průběhu soutěže.

 

Jevgenij Melikset-Bek a Jaroslav Benák na Czech Openu 2008

 

Každý turnaj s Ottou tak byl nejen obrovskou zkušeností, ale také příjemným zážitkem. Hluboce si vážím toho, že jsem měl možnost s někým takovým pracovat. Databáze chess-results.com archivující výsledky turnajů hraných zhruba od roku 2000 umožňuje mimo jiné vyhledávat turnaje podle jména rozhodčího. Při vyhledání se současně zobrazí počet nalezených turnajů. Tedy ne vždy. Pokud totiž zadáte Ottovo jméno, objeví se informace „výstup je limitován na 400 turnajů“. Z toho je zřejmé, jak aktivní rozhodčí Otto byl a kolik organizátorů v něm ztratilo kvalitního a spolehlivého spolupracovníka.

Před několika lety jsme já, Otto a Láďa Ester seděli v kavárně a Láďa nám říkal vtip: "Satan volá bohu a ptá se: „Ty, bože, nechceš uspořádat exhibiční zápas Nebe – Peklo na deseti šachovnicích?“ Bůh na to: „No proč ne, ale je ti jasné, že všichni dobří hráči jsou v nebi?“ Satan: „To možná ano, ale kdo myslíš, že má všechny dobré rozhodčí?“

 

Z tehdejší trojice už jsem zbyl jenom já. A věřím, že to byl opravdu jenom vtip a Otto se v rozhodcovském nebi zařadil po bok Ládi Estera a pískají exhibiční zápasy se stejným smyslem pro spravedlnost a profesionalitou, jakou se vyznačovali ve svém pozemském životě.

přidal David Ciprys dne 27.08.2009 | sekce:


Aktuální akce

V dané kategorii nejsou žádné dokumenty.

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009