Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010
Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.
Po dlouhé době jsem si přečetl diskuzi a trochu se pobavil :-). Ve většině krajích mají oddíly své vlastní rozhodčí, které ničím vůbec neplatí :-). Takže pro oddíl žádná ztráta. Pokud si oddíl nedokáže vychovat a připravit alespoň jednoho rohodčího na své vlastní náklady s tím, že bude pískat zdarma (ono to není zdarma, je to forma oboustranné dohody), tak ať platí cizí rozhodčí. S postupem k vyšším soutěžím a profesionalizaci hráčů a snaze jednotlivých šachových oddílů postoupit či se udržet v soutěži od 2.ligy výše, je třeba aby u partie byl nezávislý člověk - "rozhodčí". Je málo tzv. vlastních rozhodčích, kteří by v případě pádu oddílu ze soutěže níže se chovali nezávisle ( a když by i v daném okamžiku rozhodli správně, určitě budou napadeni ze strany hráčů, že rozhodli špatně ať tak nebo tak). Proto když družstvo má několik desítek tisíc na to, aby hrálo ve vyšší soutěži, tak určitě si najde minimálně na šest domácích utkání oněch asi 6 tis. Kč na výplatu pro rozhodčího. Navíc oddíly ve 2.lize mohou navrhnou vlastní rozhodčí ( nejen z oddílu), s kterými většinou mají dohodu o úhradě i v jiných podobách. Potřeba rozhodčích stoupá především v době technických pomůcek - je samozřejmě pravda, že v roce 1948 ještě nikdo k dispozici neměl tak silnou dostupnou techniku, aby si během 5 minut nechal zhodnit a ocenit pozici. Až budou všichni hrát šachy pro zábavu a nebudou se snažit využít všech dospuných metod k výhře nad soupeřem, tak nebudou rozhodčí :-).
Myslím, že rozhodčí je třeba a to zejména proto, že povědomí většiny hráčů o pravidlech je ne vždy dostatečné a často vznikají naprosto zbytečné vášně. V těchto případech je pak autorita rozhodčího a jeho nepopiratelné právo rozhodnout nejlepší řešení.
Pane Kalendovský, mám rád Váš humor a čtu i Vaše články. Otázka zní : "Máte rád sám sebe???" Tím myslím šachově. Pokud se nemýlím, tak jste školený rozhodčí 2.třídy.
Docela si dovedu představit Vaši odpověď, ale rád bych trochu odlehčil tématu.
Jen malou poznámku nakonec. V soutěžích družstev od kraje včetně dolů neznám rozhodčího, který by ždímal klubové pokladny. No a když se jednou za pár sezon objeví nějaká horká hlava, je dobré nepoužívat násilí, ale instituci arbitra.
Můj názor (snad nebudu považován za potrefenou husu :-)): Pokud budou všichni hráči znát a ctít pravidla, tak se bez rozhodčích obejdeme. Jinak ne.
Vážený pane doktore Jando. Zdá se mi, že Váš dotaz je irelevantní. Vámi popsanou situaci by jistě zvládli i kapitáni, v nejhorším za pomoci silného zřízence se svěrací kazajkou. Je mi líto, že mezi Vašimi soupeři a kolegy jsou tak příliš horkokrevní borci. Pokud bych takovou situaci měl rozhodnout jako ne(delegovaný) rozhodčí, jistě bych to zvládl a konec konců - vždy je tu možnost protestu, odvolání, dovolání. Srdečně zdraví "nepřítel" rozhodčích v šachu Jan Kalendovský
re p.Kalendovský - měl bych na Vás jednu praktickou otázku: byl jsem svědkem prudké hádky dvou hráčů,kdy jeden hráč měl provést 40. tah,myslel,že má na hodinách 1,59\'53\'\' hod,tak si \"nechal\" 4 sec. na poslední tah před kontrolou,ale najednou překročil čas. Ta hádka-onen hráč tvrdil,že ze 1,59\'53\'\' to \"skočilo\" rovnou na 2,00\'01\'\' (reklamoval vadné hodiny) .Druhý hráč tvrdil,že to proběhlo \"normálně\" ,ale že to časově ohrožený hráč nezaregistroval. Čili tvrzení proti tvrzení. Jak byste toto rozhodl (kdo měl pravdu ?) ,když byste hrál na vzdálenější šachovnici ? (P.S. samozřejmě pamatuji situace na klasických hodinách,kdy spadl praporek,i když očividně nebyl na 12 tce, a hráč prohrál na čas.Ovšem tohle šlo předem snadno zkontrolovat,u digitálek to nejde)
Rozhodčí! - K čemu vlastně? Poprvé jsem zázrak šachových turnajů aktivně prožil v roce 1948, když mi bylo šestnáct. Do Chocně se sjížděla šachová mládež. Šedesát nevycválaných kluků se objevilo v choceňské obchodní akademii, ano, v tělocvičně, řada stolů vedle sebe a za sebou, rachot, neklid, trochu hlasitého hovoru, a když se hrálo, uprostřed toho, vlastně jen tak nenápadně u dveří, seděl pan centrální inspektor Zdeněk Martínek (1883-1959). Tak tomu bylo rok co rok. Dnes by kolem takové akce pobíhalo nejméně pět rozhodčích, možná domýšlivých až na půdu, s ohyzdnou plackou na klopě, to aby každý viděl, dále pak několik pořadatelů, kteří by důležitě zapisovali výsledky do nejrůznějších tabulek, atd., atd., tehdy tam byl všeho všudy jenom pan centrální a ten míval někoho k ruce. Jednoho. Býval to Míla Eret, v osmačtyřicátém to byla paní Jiráková, rok nato Pavel Šimoník, pak ostravský Augustin Ryppel (nar. 1929). - Ti stavěli a sklízeli figurky a zajišťovali běžný průběh. Nu ano, průběh třiceti partií, které hrálo šedesát, v drtivé většině pubertálních kluků. Pan centrální na to všechno stačil sám. Kdybych byl dnes - z božího dopuštění - rozhodčím, bylo by mi při vzpomínce na to trapně. - Až do slavného sjednocení tělovýchovy nebylo také třeba rozhodčích u zápasů družstev, snadno to zvládli oba kapitáni. A to se mne jeden z prominentních rozhodčích nedávno docela vážně zeptal, jak že bych si to vůbec představoval: soutěže bez rozhodčích, to je prý nemyslitelné! A já bych si to tedy představoval dnes právě takhle. Tak, jak to šlo do oné neblahé chvíle, než nám Vítězný únor, sakra, zabouřil nad hlavami. Než se z šachů stala součást naší socialistické tělovýchovy. - Teprve ta totiž zavedla instituci rozhodčích i pro všechny šachové soutěže pomalu bez rozdílu. Když musí mít rozhodčího fotbal, házená, gorodky nebo krasobruslení, pak přece samozřejmě i šachy. Ti šachoví rozhodčí vědí velmi dobře, že při běžných soutěžích jsou přece dočista k ničemu, ale protože za to pobárají pár korun, snaží se často za každou cenu prokázat neprokazatelné, totiž že bez nich se to neobejde. Hlavně z toho pak plynou nejrůznější konflikty mezi rozhodčími a hráči, hlavně z toho pak plynou trapasy, jejichž smutnými hrdiny bývají právě rozhodčí, kteří se chtějí náležitě zviditelnit, aby byla jejich nepostradatelnost prokázána. Nemám je rád. - Vlastně to tak docela není, nemám rád instituci rozhodčích. Jinak bych mohl jmenovat dlouhou řadu těch, kdo se jako rozhodčí tváří, kdo však zůstali lidmi a byli či jsou mými dobrými přáteli."
To je příspěvek do aktuální místní diskuse, který pochází z "Bíločerného vzpomínání" (Praha 2008)od nedávno zemřelého šachového mistra a publicisty Jiřího Veselého a který já podepisuji rovněž. Jeho stať ještě pokračuje, nejenom o rozhodčích, tak si prosím tu veselosmutnou knihu kupte, nebo aspoň přečtěte...
V závěrečné zprávě rozhodčího z MMaS se můžete dočíst následující: "Od prvního kola byli hráči a diváci vyzývání k přiměřenému chování v hrací místnosti. Více jak 100 hráčů + diváci už svou přítomnosti a běžnou činnosti (procházení,sledování partií kolegů apod) zvyšuje úroveň hluku, přidáme-li k tomu občas prohozené slovo stává se to neúnosné. Proto byli všichni ,diváci i hráči, několikrát před zahájením každého kola upozorněni, že pokud se jejich chování nezmění budou přijatá určitá opatření (zabránění přístupu diváků do hrací místnosti, hráči po skončení partie opustí hrací místnost (jsou už diváky) až ke krajní mezi – pokud přes upozornění své chování nezmění, budou potrestání i ztrátou partie".
Tvrdil jsem a dodnes tvrdím, že kontumace v tomto případě byla nestandardním nástrojem, který bych nerad viděl v budoucnu u dalších rozhodnutí v obdobných případech. Ano, osobně bych použil jiny trest dle článku 13.4, rozhodčí však udělil na základě výše uvedené situace během MMaS trest podle článku 13.4 d) a partii prohlásil za prohranou. Odvolací komise rozhodnutí rozhodčího potvrdila. Pokud někdo chtěl podat návrh na kárné řízení, pak by rozhodčí spadal do působnosti MKŠS. Nestalo se. Kde je teda mé otočení??
Víte, mám jednu slabost, že se účastním a pozoruji všechny diskuze (pokouším se všem odpovědět, poradit atd.), aktivně se snažím povznést věčně kritizovanou oblast - rozhodčí. Nebojte, nečekám pochvalu za činnost v KR a ŠSČR, ale proti osobním útokům vždy ostře vystoupím. Myslím si, že bych do budoucna měl tuto činnost utlumit (svou diskuzi na fórech) a narození dcery mi tuto domněnku jen potvrzuje.
Musím reagovat na výpad p. Palovského vůči mému anonymnímu příspěvku. Moje odpověď nebyla výpadem vůči Vám, jen jsem odpovídal na příspěvek p. Benáka. Je zvláštní, že se velká část (nechci tvrdit všichni) funkcionářů ŠSČR ohánějí výpady proti anonymům, když docházejí argumenty. Omlouvám se všem, ale musím sem vložit zkopírované reakce některých přispěvatelů (nelze všechny, reakcí bylo mnoho), dokazující otočení pana Palovského. Zde je výběr z reakcí v časové posloupnosti:
Miroslav Pakosta | 29.10.2008
Může mně prosím někdo odpovědět, zda-li je možné zkontumovat hráči partii na základě toho, že v hracím sále mluví, bez ohledu na to, že nebyl před tím během partie napomínán? Hráč byl v turnaji napomínán za totéž 2 dny před tím při jiné partii. Děkuji.
Ladislav Palovský | 29.10.2008
Dle článku pravidel šachu FIDE 12.1. Hráči budou jednat tak, aby nepoškozovali dobré jméno šachové hry, dále 12.6. Je zakázáno vyrušovat nebo obtěžovat soupeře jakýmkoli způsobem včetně neodůvodněných reklamací či nabídek remízy a 12.7. Porušení pravidel uvedených v článku 12.1. až 12.6. má za následek trest podle článku 13.4. Pokud mrknete do článku 13.4. je zde několik trestů a mezi citovanými i kontumace partie. (dále se dají citovat a použít články 13.1 a 13.2.) Když to "extrémně přeženu" - tak to legislativně jde. Upozorňuji, že je to opravdu hodně přehnané řešení!!! (kontumace v tomto případě je opravdu vysoce nestandardním nástrojem). Zkušený rozhodčí by měl zasáhnout úplně jinak a doufám, že se nic takového nestalo
Miroslav Pakosta | 29.10.2008
Děkuji za vyjádření a osvětlení pravidel. Ke zmíněné situaci dnes došlo na Mistrovství Moravy a Slezska mládeže v kategorii H16.
Ladislav Palovský | 29.10.2008
Dle organizátorů a rozhodčích bylo učiněno několikrát prohlášení, že pokud se bude situace opakovat, budou hráči za tyto prohřešky tvrdě potrestáni (pod hrozbou kontumace partie). Po telefonickém rozhovoru s Jiřím Novákem jsem se dozvěděl, že Martin Hošek byl ještě jednou před kontumací partie rozhodčím vyzván, aby nediskutoval a věnoval se partii. Pokud tomu tak doopravdy bylo, nezbývá mi než souhlasit s rozhodnutím rozhodčího.
Ladislav Palovský | 29.10.2008
Při svých komentářích jsem vycházel s informace, že Martin Hošek byl již v průběhu kola napomínán (a bohužel v předešlých kolech taky), pokud tak tomu bylo a hráči (nejen Martin Hošek) byli již na možná rizika upozorněni, tak mi nezbývá než respektovat rozhodnutí rozhodčího.
Jiří Kopta | 29.10.2008
V devátém kole byla partie Hoška prohlášena za prohranou a jeden hráč byl napomenut(zúčastněný při incidentu). Důvod: Hošek vstal od své partie a přišel k partii Zámečníka. Začal na něj mluvit za přítomnosti soupeře a konverzace poté trvala cca 10s. Poté se zvedl i Zámečník a oba dva za hovoru opouštěli místnost přímo pod zraky rozhodčích. V tom momentu jsem jako rozhodčí zasáhl a prohlásil Hoškovu partii za prohranou. Zámečník byl důrazně napomenut, jelikož vzniklou situaci neinicioval a dříve u něj prohřešek nebyl.
Miroslav Pakosta | 29.10.2008
Re: Kontumace partie za mluvení
Děkuji za vyjádření pana rozhodčího, tedy je to skutečně tak, že v ten den Hošek vůbec napomenut nebyl a byl ihned zkontumován
Jiří Kopta | 29.10.2008
Reakce na pana Pakostu
Jiří Novák má pravdu. Byl upozorněn, nikoli napomenut.
Ladislav Palovský | 31.10.2008
Jak jsem již psal dříve, legislativně partie prohlásit za prohranou lze. Je to přehnané a tvrdé (pokud se jedná o okamžitý trest), pokud ovšem byly již předem vyhlášeny nějaké podmínky, kteří někteří pravděpodobně nerespektovali, akceptuji rozhodutí rozhodčího!
Je to tak, jak uvádí kolega Palovský. Partii, v níž hráč dostane bonifikaci za provedený tah, nelze podřadit pod definici čl. 10 odst. 1 a tudíž se v takové partii ani nedá realizovat oprávnění plynoucí z ustanovení čl. 10 odst. 2 (tj. reklamovat remízu s tím, že soupeř neusiluje o výhru). K remíze se tak dá dostat pouze reklamací trojího opakování pozice nebo pravidla padesáti tahů (pokud pomineme možnosti typu pád praporku, pat, mrtvá pozice, dohoda hráčů apod.). Z těchto důvodů je žádoucí, aby rozhodčí partii sledoval. V každém případě, však rozhodující impuls (tj. reklamace remízy) musí přijít od jednoho z hráčů. Rozhodčí není oprávněn do partie zasáhnout a prohlásit ji za remis i kdyby se pozice opakovala desetkrát či bylo provedeno 112 tahů bez pohybu pěšce a vzetí kamene. Nedomnívám se však, že by bylo zcela na hráči, aby prokázal splnění pravidla padesáti tahů či trojího opakování pozice. Osobně by mi stačilo, že zastaví hodiny a bude naplnění hypotézy tvrdit. Ověření pravdivosti toho tvrzení je na rozhodčím, který může použít libovolný důkazní prostředek (ideálně zápis partie, který si sám od určitého momentu začal pořizovat).