Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis souboru ke stažení

Páskem Holemář a Velká říjnová šachová rezoluce

Jubilejní stou účast v nekonečném brněnském blicařském seriálu U Pásků proměnil FM David Holemář první říjnovou sobotu v další spolehlivé vítězství - kromě výsledkové tabulky a ukázky partií nás tentokrát čeká i VŘŠR, velká říjnová šachová rezoluce.

Jan Kalendovský se nechal volně inspirovat známým šachistou profesorem Klausem (Vystupme z EU!) a známým nešachistou profesorem Parkinsonem (Narůstání přináší složitost a složitost přináší rozklad) a podíval se na trendy současného šachu netradičním pohledem. Souhlasit můžeme a nemusíme, ale jak pravil už zmíněný profesor Parkinson: Dokážete ve své organizaci ještě rozproudit krev a vykřesat pocit dobrodružství a vzrušení? Dokážete to, ale jedině tehdy, jestli jste si nějakým zázrakem dokázali zachovat mladé srdce - úspěch přeje mladým. Pokud se u vás nejvíce cení zavedená rutina a těžkopádná loajalita, rozkladný proces už nastal.

A nezapomeňte se na konci v příloze podívat na výsledky Pásků!

Jan Kalendovský
Vystupme z FIDE!

Inspirován nedávným vyjádřením našeho exprezidenta Václava Klause o potřebnosti našeho vystoupení z EU dovoluji si našim předním šachovým funkcionářům navrhnout úvahu o podobném event. počinu Šachového svazu ČR vůči světové šachové federaci FIDE. Vždyť co nám členství ve FIDE přináší dobrého? Jen vzrůstající množství nesmyslných (nebo chcete-li málo smyslných) byrokratických nařízení – omezujících a determinujících dříve poměrně svobodný šachový život. K čemu jsou vlastně elektronické šachového hodiny, na jejichž displejích můžete nastavit již možná stovky různých modů pro regulování průběhu šachové partie? Středověk ba ani novověk šachu nic takového nepotřeboval a jací mistři se v 19. a 20. století zrodili! Jsou výhodné snad jen několika utilitaristům, některým šachovým rozhodčím, kteří se vyžívají v buzeraci ostatních, resp. mafii jejich výrobců. Obdobnými nesmysly nás FIDE zásobuje v podobě „dress code“ (cožpak není věcí normální úvahy normálního člověka, v čem oblečen nastoupí k šachové partii? Každý se přece řídí tím, v jaké soutěži se taková partie má odehrát. Je třeba to rozebírat? Nebo nás byrokrati z Bruselu, pardón Luzernu, mají za idioty, neschopné se o svůj oděv postarat?), nulová čekací doba (to je už úplně mimo mísu – zejména na velkých početně obsazených superakcích, např olympiády – je někdy obtížné se včas prodrat k vlastnímu stolku, nemluvě o tom, že každý tým bývá ve velkém městě ubytován jinde a jsou tu problémy s dopravou do hrací místnosti atd., atd.), a nakonec ty údajné elektronické pomůcky v podobě zjevné (mobily). O těch nezjevných, jako jsou čipy v hlavě nemluvě – ale již se jistě připravuje doplněk Pravidel FIDE, který toto bude regulovat (osobní prohlídkou, skenováním mozku, já nevím čím?!). Ostatně podle tvůrce skvělých Murphyho zákonů – čím větší regulace, tím větší nesmysly z toho vznikají. Teď si zase hrajeme s písmenky (Z, H, C, ZK, a já nevím ještě jaká se objevují na soupiskách). Když už prosazujeme svobodu podnikání, proč zároveň omezujeme šachisty (kluby) v možnostech postavit do sestav koho chtějí a jak chtějí? Tato socialistická regulace mi připadá nepřirozená: Kdo na to má, ať si postaví třeba osm cizinců nebo hostů do sestavy a ať hrají! Proč se omezovat písmenky, počty družstev v soutěžích, když současně dovolujeme start hráčů na třech soupiskách. No – řekněte sami – je taková regulace nutná? K čemu vlastně?   K čemu tedy potřebujeme FIDE? Naprostá většina amatérských šachistů myslím k ničemu! K výpočtu ELO bodů? Vždyť máme svoje vlastní domácí národní ELO. A těch několik desítek profesionálů, kteří se hraním šachu živí, se může klidně přihlásit do jiné federace, nebo vytvořit vlastní profesionální nadnárodní skupinu gigantů, jak se o to pokoušejí různí mistři a exmistři světa již od devadesátých let minulého století. Ať si profesionálové (jsou-li jimi opravdu) regulují své záležitosti, v nichž jde o velké peníze, sami. Co je nám většinovým amatérům do jejich starostí? NIC! Kdo hraje v podstatě pro radost a zábavu (a to je snad původní vlastní účel vynálezu šachové hry) – ten nepotřebuje dnešní šílenou byrokratickou regulaci hry. Ta stejně bohužel spěje ke svému zániku – a to díky šachovým programům, výkonným počítačům a – bohužel – korespondenčním šachistům. Kdo v pátek 4. října na ČT Sport sledoval jinak velmi vydařený pořad „V šachu“, musel to zaznamenat v rozhovoru s hrdinou 14. korespondenční šachové olympiády Jiřím Dufkem a výtečným moderátorem pořadu Martinem Petrem. Např. na otázku, kolik věnuje Jiří Dufek času denně svým koresp. partiím, zazněla snad upřímná odpověď, že 2 hodiny, ovšem moderátor dodal, „No ale to počítače běží pořád – 24 hodin denně“ a pan Dufek samozřejmě přitakal. Pak ovšem prohlásil, že se neřídí pokyny z obrazovky, ale snaží se z nápadů různých Rybek, Houdíních a jánevímjaksevšichnijmenují vybrat pro sebe racionální jádro, pro soupeře (které má z těchto programů přečtené) nejnepříjemnější (a to dokumentoval ve dvou ukázkách svých vítězných partií). Takže i ta trocha psychologie zde zůstává zachována při výběru mezi prakticky rovnocennými pokračováními, která pak do velké hloubky, lidskému mozku nepřístupné, propracují mechaničtí otroci. A kde je krásná lidských chyb plná svobodná šachová hra? Máš-li jen starý stolní počítač, v korespondenčním šachu již nemáš šanci. A podobné to bude i v praktickém šachu. A ještě k otázce rozhodčích. Již prof. Jiří Veselý ve svých článcích a knize Bíločerné vzpomínání řekl, že šachový rozhodčí je – bolševický vynález! Dokumentoval to faktem, že doba před začleněním šachu do tzv. socialistické tělovýchovy podle sovětského vzoru pojem rozhodčí neznala. Byli jen pořadatelé, kapitáni a různí jiní funkcionáři, kteří zvládali v rámci Ústřední jednoty československých šachistů plně nejen všechny turnaje a domácí přebory, ale i šachovou olympiádu v Praze 1931. Zde žádní rozhodčí nebyli a přesto se všechno odehrálo v plném poklidu! Kdo něvěří – ať tam běží – totiž do pramenů, zdali je v nich (knihách, protokolech, časopiseckých a novinových článcích) jediná zmínka o rozhodčích. Pokud ji najdete – pošlete mi prosím tu pasáž. Vždy tu byl pořadatel, sekundant (v zápasech o mistrovství světa), nebo člověk pověřeným řešením případného sporu, nikoliv však rozhodčí. A teď k věci. V mnohém souhlasím s jedním horkokrevným přítelem a jeho článečky v diskusním klubu Jihomoravského šachového svazu. V lecčems taky ne – ale již všichni dobře víte, o kom je řeč. Dnes si několik našich významných mezinárodních rozhodčích (jinak jistě osob milých, chytrých, inteligentních, příjemných, leč nekompromisních) udělalo ze školení všech typů (k čemu to?) rozhodčích „živnost“. Ale pravidla, mají-li být vskutku účinná, mají být co nejjednodušší!! A jejich výklad se má řídit zdravým selským rozumem – tak to snad bylo vždy. Ale dnes už je třeba mít spoustu zcela nepotřebných znalostí, chcete-li se rozhodčím šachu stát. Uvedu příklad: K čemu je třeba ovládat zpaměti rozlosování všech kol turnaje třeba o 8-10 účastních, když na to máme výtečnou pomůcku – Schurigovy tabulky. Tvrzení, že po ztroskotání lodi a naší záchraně na pustém ostrově tyto tabulky mít určitě nebudeme, je trochu zavádějící. Vždyť asi nebudeme mít ani šachy a dostatek protivníků k sehrání turnaje, pokud však ano, tak nám jistě přebytek času při naší inteligenci postačí k vytvoření tabulky, i když si na princip její tvorby hned nevzpomeneme. Možná postačí stará mnemotechnická pomůcka na určení barev kamenů: sudý (součet) – vyšší, lichý – nižší. Nebo je to naopak? No, možná to nejlepší příklad nebyl. Vzpomínám s nostalgií na pěkné příručky pro rozhodčí z šedesátých a sedmdesátých let. Dnes bohužel nic takového neexistuje a při periodické komplikaci a změnách pravidel snad ani nestojí za to je sepisovat a vydávat. Zastaraly by asi dřív, než by se dostaly ke svým čtenářům.

Soubor ke stažení: [pdf]

přidal David Ciprys dne 06.10.2013 | sekce: Turnaje


Aktuální akce

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009