Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis souboru ke stažení

Zemřel Miloslav Němec, tvůrce mikulovského zázraku a otec Olympioničky

Před několika dny přišla mailem smutná zpráva - zemřel Miloslav Němec. Podle data úmrtí i vzhledu přiloženého parte (najdete je dole v příloze) se nejbližší rozhodli rozloučit se s ním v úzkém rodinném kruhu.

Kdo byl Miloslav Němec? Určitě jeden z těch, jejichž hodnocení současníky mohou být zcela protichůdná. Přísný či laskavý? Milý či arogantní? Obhájce zájmů ostatních nebo jen svých vlastních? Kovaný partajník nebo buřič proti zkostnatělým (zlo)řádům? Král rychlých remíz nebo zarputilý potahovač nekonečných koncovek? Kdo ví, čím byl doopravdy... nejvíce asi mimořádně inteligentním praktikem a pragmatikem. Rozhodně žádná šedivá myš.

Miloslav Němec (vlevo) ve svém typickém posedu za dvěma láhvemi limonády - na pitný režim si dával pozor

Pro mě byl Miloš kus mého mládí, kdy jsem si naivně myslel, že lidé jako on, kteří šachem žijí, hrají jej na vysoké úrovni, špičkově jej organizují a s obrovskou znalostí prostředí i lidí o něm neustále hovoří, musí přece žít v každém městě a budou žít navěky. Jak jsem se mýlil!

O mladší životní etapě Miloslava Němce (narozen 17.9.1940) by museli pohovořit jiní. Já jej pamatuju od konce 70. let jako muže v nejlepších letech šéfujícího pevnou rukou šachovému klubu v Mikulově. Jako profesor matematiky na místním gymnáziu (které bylo starobylé už v době, kdy na ně příšel roku 1798 studovat Jan Evangelista Purkyně) a špičkový okresní hráč měl ambici vytvořit z Pálavy Mikulov přední oddíl tehdejšího "velkého" jihomoravského kraje sahajícího od Jihlavy přes Prostějov až ke Gottwaldovu. Na vyšší mety už nemohl šachový klub z malého města složený výhradně z místních hráčů a mladých odchovanců ani pomýšlet. 

Z toho plynula jistá řevnivost mezi Mikulovem a okresním městem Břeclaví zůstávající však v rovině nevinného škádlení. Mikulov postoupil mezi elitu kraje do KP I. (to tehdy odpovídalo zhruba dnešní 2. lize) začátkem 80. let a když jej po několika letech následovala i Břeclav, mohli se čtenáři okresních novin dočíst o "stálém účastníku soutěže Mikulovu", aby byl výrazně odlišen od pouhého nováčka. Přívlastek "stálý účastník soutěže" se pak Mikulovu stokrát vrátil, vždy, když s Břeclaví prohrál nebo skončil v soutěži za ní a příslušný článek psali škodolibí Břeclaváci .

Trenérská práce Miloše Němce zesílila, když začal k šachu vést svou starší dceru Danu (narozena 1970). Udělal si trenérskou dvojku, jako profesionální pegagog rychle i jedničku a jména jako Milan Skládal nebo Jiří Hlavenka, ale také Klaška, Karas a později Dana Němcová nebo Karel Kubíček se začala objevovat na předních příčkách krajských (u prvně jmenovaného km Skládala i celostátních) soutěží mládeže i dospělých. Většina z nich poslušně přebírala styl a repertoár svého trenéra - pevnou poziční hru a vlastně jediné zahájení. S černými Sicilku, s bílými "Sicilku s tempem navíc", tj. Anglickou.

Jiní trenéři a různí "metodici" se občas chytali za hlavu, že sotva desetiletá holčička zcela "nepedagogicky" zahajuje partie výhradně 1. c4 s dalším g3 a Sg2, ale Miloš se jen smál, "Kritici kritizují a Dana vyhrává". Posléze Dana Němcová, mimochodem mimořádně atraktivní dlouhovláska, začala vyhrávat krajské i republikové soutěže žákyň, dorostenek i žen a završila svou kariéru už pod jménem Fialová na šachové Olympiádě v Soluni 1988. Silný pedagogický vliv byl vidět i na volbě povolání Milošových svěřenců - ti nejlepší i řada ostatních vystudovali matematiku a programování.

Nejčastěji se hrávalo v domě přímo na mikulovském náměstí

Krásně situovaný Mikulov byl v té době pravidelným dějištěm okresních, krajských i celostátních akcí, které se konaly zásadně v samotném historickém centru - v piaristickém gymnázu (např. krajské přebory mužů, žen a dorostu), v Městském kulturním středisku na náměstí (většina okresních akcí) nebo dokonce ve velkém sále mikulovského zámku (Velká cena mládeže). A Miloš organizovat uměl. Vzpomínám na pravidelné blicáky k "Vítěznému únoru". Hrávalo 20-30 hráčů každý s každým, samozřejmě bez výpočetní techniky. Většina rozhodčích by si rozepsala losování pro patřičný počet hráčů (ti chytřejší si to rozepisovat nemuseli a četli losování přímo z tabulky, je na to jednoduchý algoritmus) a dvojice vyhlašovala před každým kolem. Miloš si přinesl velkou ceduli z tvrdého papíru, kde měl losování rozepsané po řádcích, na ni navlékl posuvný papírový proužek s otvorem uprostřed a ve výřezu si tak každý mohl sám přečíst, s kým hraje a kde sedí.

Dlouhá léta byl Miloš místopředsedou okresního šachového svazu. Kromě lidských a šachových schopností na to měl jeden důležitý předpoklad - rudou stranickou knížku. Ovšem ke stereotypu papaláše měl nekonečně daleko, na to byl příliš chytrý. Jako většina lidí jeho generace ztratil iluze (pokud někdy nějaké měl) okupací v osmašedesátém a stal se tvrdým pragmatikem. Je paradoxem, že nejtvrdší kritiku vládnoucích potentátů a nejvíce politických vtipů spojených s hurónským smíchem a plácáním do stehen člověk v soukromí často slyšel od těch, kteří na veřejnosti vystupovali jako kovaní soudruzi. Miloš se znal s kdekterým tajemníkem a papalášem a nebylo jediného zápasu, aby se řeč nestočila na zážitky ze schůzí a školení, "Výjezdní zasedání, to byla jenom taková záminka, aby se všichni sežrali jako prasata..."

Příkladem pragmatickém přístupu k nezbytné "politicko-výchovné práci" je dobový plán činnosti okresního svazu. V záhlaví nesmí chybět, že nastávající rok 1981 je prvním rokem 7. pětiletky, rokem 16. sjezdu KSČ a rokem voleb do zastupitelských orgánů a že plán činnosti vychází ze závěrů 5. sjezdu ČSTV a 15. sjezdu KSČ.

A jak byly sjezdové dokumenty rozpracovány do konkrétních úkolů?
1. Materiálně zajistit Pionýrskou sportovní ligu (dnešní Přebor škol)
2. Organizovat náborové turnaje mládeže
3. Podporovat zřizování mládežnických kroužků v oddílech a na školách
4. Zvýšenou pozornost věnovat dorostencům
Výročí Únorového vítězství oslavit turnajem v Mikulově, VŘSR turnajem v Břeclavi.

Dosadíme-li si jiné "sjezdové dokumenty" - např. "Černobílou knihu schválenou 12. Konferencí (sjezdem) ŠSČR" a jiná výročí, bude plán zcela použitelný i dnes. Jak jsme podobní našim předkům...

Kromě okresního svazu fungoval Miloš v lektorském sboru krajského svazu a vedl břeclavsko-hodonínsko-hradišťskou skupinu KP II. družstev.

Po změně režimu se mikulovský oddíl rozpadl, většina nejlepších od šachu odešla, podle zlých jazyků i vinou Milošova autoritativního vedení. Tak to občas chodívá. Málokterý z budovatelů úspěšných oddílů je schopen motivovat více než jednu generaci následovníků a pokud včas nepředá kormidlo jiným...

... skončí jako kůl v plotě nebo u konkurence. Na dlouhá dvě desetiletí se Miloš stal kmenovým hráčem v konkurenční Břeclavi - v Tatranu Poštorná. Postupně nezbylo nic z jeho strohosti a zbyla jen veselá tvář působící občas sebevědomě až fanfarónsky. "Tak se pojď podívat tady na statistiku úspěšnosti na nástěnce, ať víš, s kým hraješ!" A úspěšnost Miloše byla vysoká. Málokdy a nerad prohrával, proto většinou hned po několika tazích nabídl remis, "aby věděl, na čem je". Odmítnutí znamenalo vyhlášení boje na život a na smrt. Pokud se partie dostala do koncovky, zejména do koncovky lehkých figur nebo do pěšcovky, býval už Miloš nemilosrdný a dokázal soupeře trápit desítky tahů, až ho utahal. Jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie měl pro tuto fázi partie s omezeným materiálem mimořádný cit a představivost. Říkával, "Já nepočítám žádné dlouhé varianty. Představím si vyhranou pozici a pak jen přemýšlím, jak se do ní dostat".

V jednasedmdesáti na Openu Duras byl Miloš Němec (vpravo) ještě štramák

Bohužel věk nezastavíš a po sedmdesátce se ke staršímu handicapu (Miloš viděl jen na jedno oko) přidal komplex zdravotních problémů spojených s cukrovkou. Na zápase v Kyjově si dokonce musel přímo u partie píchnout inzulín, což soupeře vyvedlo z míry natolik, že rychle chyboval a prohrál . Přesto Miloš bojoval, několikrát odmítl odvézt z Tatranu na nádraží autem a v předjarním chladu a větru šel raději půl hodiny pěšky, aby měl potřebnou dávku pohybu.

V den posledního jarního utkání ráno volal, že ho děsně bolí diabetická noha, ale bude-li nás málo, že nastoupí a svou remízku udělá. O něco později volal znovu, že bolest je nesnesitelná a budeme se muset obejít bez něho. Krátce nato mu doktoři nohu vzali a člověk jako on, který si vždy zakládal na své nezávislosti, byl najednou zcela odkázán na péči druhých. Přesto se z nejhoršího dostal, měl dostat protézu, jít domů z nemocnice, učit se znovu chodit. Místo toho přišla infekce a rychlý konec.

Bylo by toho ještě mnoho, co by se o Miloši Němcovi dalo říct - třeba o jeho vášni pro auta, která měl jeden čas až tři, leč většinou omezeně pojízdná (jednou na zápase ve znojemské Sokolovně "Kde je ten Jožka Mayer? Proč nejde nahoru? Ále... práská dole dveřma od Němcova auta a nemůže je zavřít..."), o vášni pro reklamace v obchodech a na úřadech, pokud se setkal se šlendriánem nebo měl pocit, že mu chce státní moc zasahovat do života (jeho vlastní vyprávění: mladý silniční policista - tehdy zvaný příslušník SNB: "Vaše doklady, soudruhu řidiči..." Přísný hlas z okénka a ledový pohled: "Váš služební průkaz, soudruhu příslušníku!" "Ehm, můžete pokračovat v cestě..."), o boji proti skleróze namlouváním všech důležitých údajů do diktafonu, o svérázném trumfování s klubovým kolegou stejné pedagogické aprobace na břeclavské průmyslovce, "U mě ve třídě má půlka žáků vyznamenání!" "U mě ve třídě půlka žáků propadá!", hlavně však o lásce k šachu. Nikdo neodpovídal tak rychle na maily svého kapitána, nikdo nesedal s železnou pravidelností za šachovnici svého družstva i v době, kdy mu bylo mnohem hůře, než na sobě dával znát. Takoví šachoví nadšenci už dnes mezi mladými snad ani nejsou.

Miloš nebyl jednoduchá osobnost, která by měla potřebu zalíbit se všem, ne každý s ním vycházel úplně po dobrém. Přesto nebo možná právě proto měl přirozený respekt a autoritu jako málokdo. Alespoň na okrese Břeclav by ho v galerii šachových osobností posledního půlstoletí neminula medailová příčka.

Miloše už nic nebolí, ať nám na něj zůstane výrazná a živá vzpomínka, jako byl výrazný a živý každý kontakt s ním.

Čest jeho památce!

Soubor ke stažení: [pdf]

přidal David Ciprys dne 18.08.2013 | sekce:


Aktuální akce

» 

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009