Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis souboru ke stažení

Šachová bitva o Hustopeče aneb Legionáři útočí

Je to zvláštní pocit vidět u jedné šachovnice téměř devadesátiletého válečného veterána s odznáčkem Královského letectva RAF na hrudi a dvacetiletého mladíka v uniformě prvorepublikové československé armády: slova hrdina - svoboda - čest či tradice jako by najednou získala svůj původní význam, v dobách blahobytu vždy notně zdevalvovaný.

Plukovník Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva, mechanik 312. stíhací perutě a letec 310. perutě je ve svých 89 letech neokázalým hrdinou připraveným popovídat si s kýmkoliv o čemkoliv i věčným mladíkem, který se nikdy v životě nebál pouštět do nových věcí ("šachy dnes hraju po 75 letech..."), však se k němu ještě vrátíme.

Začněme však od Adama, vlastně od Amose. Při práci na knize o Československých legiích narazil předseda Československé obce legionářské ve Valticích František Trávníček (dole vlevo) na jméno Amose Pokorného, legionářského velitele, plukovníka justiční služby a mimo jiné také šachového mistra a člena synodní rady Českobratrské církve evangelické.

Agilního organizátora legionářských akcí okamžitě napadlo, že nekrvavé bitvy šachových armád by byly tou pravou kulisou pro přátelská setkávání veteránů a milovníků vojenské historie všeho věku, protože právě věk nehraje v těchto soubojích (téměř) žádnou roli.  Pro svůj plán rychle získal prvního muže města dobrého vína Hustopečí u Brna a tím i krásné hrací prostředí v prvním patře místní radnice.

Zapátral také po příbuzných Amose Pokorného. Ty s vydatnou pomocí Českobratrské církve našel u nás i v Německu. Třiadevadesátiletý synovec by dokonce stál o úvodní partii šachového turnaje na paměť svého strýce, ale zdravotní stav mu přicestovat nedovolil. V sobotu 10. března tak mohl František Trávníček přivítat členy jihomoravské Československé obce legionářské, klubů vojenské historie, válečné veterány a jejich potomky

 

na nultém ročníku Memoriálu Amose Pokorného určeného výhradně amatérským, neregistrovaným šachovým nadšencům. Akce je i příspěvkem k rozsáhlému projektu Legie 100, který má připomenout zásadní roli legionářů při vzniku samostatné Československé republiky, jejíž stoleté výročí se nezadržitelně blíží. A kdo ví?! Možná, že se příští rok na stejném místě sejdeme s veterány a jejich příznivci z celé republiky na už oficiálním 1. ročníku Memoriálu Amose Pokorného. V roce 2013 to totiž bude 64 let od jeho předčasného skonu, právě tolik let, kolik je políček na šachovnici. Nechejme se překvapit...

V zasedacím sále radnice hosty oficiálně přivítal pan starosta Luboš Kuchynka, který krátce připomenul výjimečnou osobnost Amose Pokorného, muže úspěšného, uznávaného a vysoce postaveného v šachu, ve svém povolání i v Českobratrské církvi (blíže o Amosovi Pokorném čtěte zde). Za České bratry promluvil farář sboru v Nosislavi Ondřej Macek. Pan farář, ač sám nešachista, nalezl protnutí svého osudu s Amosem Pokorným v českobratrském sboru v Dejvicích (Ondřej Macek pochází z Prahy a Amos Pokorný kdysi tento sbor zakládal), ve jménu svého čtyřletého synka Amose a také v Šachové novele od jeho nejoblíbenějšího spisovatele, jednoho z největších znalců lidských duší mezi literáty - tak se na duchovního sluší - Stefana Zweiga. Krásným citátem ze Šachové novely, Bůh stvořil šachy k zahnání nudy a posílení mysli, úvodní formality skončily.

Formalitou už nebyl pohled na podrobný rodokmen rodáka z nedalekých Morkůvek a čestného občana Hustopečí, generálporučíka Františka Peřiny, sahající až k purkmistru Janu Peřinovi, narozenému v Morkůvkách kolem roku 1650.

Poté se konečně mohlo sedat k partiím. Správný šmrnc dodali turnaji dva vojáci ustrojení v historických uniformách z nefalšovaného vojenského sukna zastupující v turnaji klub vojenské historie - 19. prapor Stráže Obrany Státu Hodonín. V této partii i v turnaji byl úspěšnější svobodník 10. pěšího pluku, 2. praporu (Břeclav 1938) Pavel Bartoš

před příslušníkem Československých legií na jižní italské frontě Jindřichem Jeřábkem.

Oba mladé muže je možné vidět při rekonstrukcích skutečných bojů Stráže obrany státu i fiktivních bojů Československé armády v pohraničních obranných liniích v období Mnichovské zrady - např. na pravidelném setkání se Slavonicích. Úspěšnější z vojáků nám prozradil, že k vojenské historii ho přivedlo čtení knih o II. světové válce a také působení ve skautu. Koníček to není laciný, ušití historické uniformy nestojí méně než 6000Kč, o další výstroji ani nemluvě. Šachy jej naučil tatínek a jako ryzí amatér si je zahraje jen občas na internetu.

Nejčestnějším hostem turnaje byl samozřejmě plukovník Emil Boček. Neuvěřitelně vitální a přátelský veterán leteckých bojů o Anglii a nositel nejvyššího státního vyznamenání je všechno jiné, jen ne nepřístupný hrdina povýšeně shlížející ze svého piedestalu. U vínka se pan plukovník rozhovoří o setkání mladého mechanika s generálem Peřinou u 312. stíhací perutě (on říká squadrony) o svém vlastním létání u 310. perutě, o vlastní mechanické dílně v poválečné době a jemné soustružnické práci pro Mototechnu, Akademii věd a Drukov po Únoru, o setkáváních s veterány v Brně, které byly povoleny jen po malých skupinkách v jednotlivých městských částech, o cestách do Prahy na pravidelná celostátní setkání po listopadu 89. Z Emila Bočka přímo čiší moudrá vyrovnanost bohatého a aktivního života, byť ani on si na závěr neodpustí kritickou glosu, Politici jsou jeden větší dacan než druhý, každý hrabe jen pro sebe.

 

Plukovník Boček lehce nedoslýchá, ale zrak má jako ostříž: Tam tím jezdcem nemůžeš, to by byl nemožný tah...

Přesně uprostřed tabulky se umístil David Šálek z aktivních záloh Brno (vpředu vlevo).

O medaile se strhla velká bitva mezi Miroslavem Pavelkou z Břeclavi, pořádajícím Františkem Trávníčkem a Jaroslavem Jarolímem z Legionářské obce Brno. Třetí místo nakonec zbylo na prvně jmenovaného, který se však v průběhu celého turnaje staral o dobrou náladu a také o to, aby výtečné hustopečské víno nepřišlo nazmar.

Druhé místo se samými jedničkami a jedinou prohrou s vítězem získal František Trávníček z Valtic. Kromě stříbrné medaile se mu ještě podařilo nejdéle vzdorovat starostovi v následující simultánce a téměř přesvědčit paní starostovou k výletu pod stan do Polonin a k úpravě zanedbaného posádkové hřbitova Československé armády v Užhorodu.

Vítězem bez prohry, s jedinou ztracenou remízou se stal Jaroslav Jarolím (dole první zprava), kterému se nejlépe dařilo trestat prohřešky svých soupeřů.

Po bohatém občerstvení vydatným jídlem i ovocem

došlo na simultánku, současnou hru starosty proti všem účastníkům turnaje. Pan starosta se v úvodu okolo stolů doslova rozběhl

a tak sako muselo rychle dolů.

Přes hrdinný odpor

byli účastníci turnaje během půlhodinky poraženi na hlavu 7 : 0. Hned první bod byl krásný mat jezdcem za důležité spolupráce bělopolného střelce.

Vyhlášení výsledků

a sportovní vzájemná gratulace medailistů

byly hezkým završením příjemně stráveného dne ve společnosti lidí, kteří mají nejen rádi šachy, ale spojuje je i chuť udělat něco pro druhé, pro zachování paměti národa a jeho tradic. Po obědě zamířili někteří domů,

jiní ještě dlouho diskutovali u hustopečského dobrého vína. Snad se nadějeme, že příště si dáme nástup na radnici ve společnosti nejen jihomoravských, ale i dalších legionářů ze všech krajů republiky. Šachu a vlasti nazdar!

 

Výsledky najdete v příloze
Kompletní fotogalerii k článku najdete zde
Článek na stránkách Československé obce legionářské si přečtěte zde

Soubor ke stažení: [xls]

přidal David Ciprys dne 12.03.2012 | sekce: Zajímavosti


Aktuální akce

V dané kategorii nejsou žádné dokumenty.

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009