Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis diskuzního příspěvku

David Ciprys | 31.08.2012
Re: Politika sem (ne)patří

Jelikož jsem se dnes s panem Myšulkou potkal na pohřbu Ivana Provazníka, musím ho trochu hájit. Navrhuji, aby ze skomírajícího diskusního fóra nebyla politika úplně vykazována, pokud má nějaký vztah k šachové hře nebo k šachistům.
Počátkem 80. let byla nejsilnějším šachovým klubem na Břeclavsku Pálava Mikulov, oddíl složený převážně ze studentů profesora místního gymnázia Miloše Němce. Mikulov žil řadou šachových akcí, na které jsme z Břeclavi cestovali zpravidla vlakem. Dobrodružnější to bylo, pokud odjezd vlaku do Mikulova kolidoval s příjezdem rychlíku do Vídně nebo z Vídně. Ten přijížděl vždy k prvnímu nástupišti a výstup z nádražní haly, který dodnes vede k podchodu a ke kusé koleji vedoucí na Mikulov, byl už dlouho předem obsazen pohraničníky se samopaly a psy. V chaotické tlačenici lidí vstupujících nic zlého netuše do haly a vzápětí prchajících zpět k venkovnímu vyústění podchodu, aby jim neujel vlak ze vzdálenějších nástupišť, bylo docela snadné vyhlédnutý spoj zmeškat.
Prakticky celá cesta do Mikulova vedla hraničním pásmem a nejlíbeznější výhled z oken vlaku byl v úseku Valtice - Mikulov. Tam totiž trať vedla jen několik metrů širokým koridorem, po obou stranách lemovaným dřevěnými kůly s nataženými ostnatými dráty, v horní části namotanými do mohutných kudrlinek. Za plotem směrem k hranici byl pečlivě uhrabaný pás žlutého písku (říkalo se, že pod ním jsou světlice) a za ním ještě asfaltová cesta přísně střežená pohraničníky s dalekohledy stojícími na ochozech vysokých věží obtížených mohutnými reflektory.
Jednou po turnaji se nám s kamarádem Vlastikem nechtělo čekat v Mikulově dvě hodiny na vlak a rozhodli jsme se, že si uděláme podél kolejí pěší tůru do nejbižší stanice Sedlec. Asi tušíte, že jsme nedošli daleko. Kousek za Mikulovem, už ve zmíněném koridoru, z něhož nebylo úniku, nás dostihli strážci hranice s jejich chundelatými a přátelsky dotírajícími štěkajícími pomocníky. Zaplať bůh, že nás jako vyjukané kluky ještě bez občanky odeslali zpět jen s důraznou domluvou, že "tudy se nechodí".
Toš tak k té minulé selance. Ale vraťme se ještě k pohřbu Ivana Provazníka. Zcela zaplněná obřadní síň (sám jsem stál, maje ve zvyku chodit všude na poslední chvíli, jednou nohou venku na dešti) mu vzdala důstojný hold. Smuteční řeč vyzvedla královskou hru jako koníčka, v němž nejenže dosáhl výrazných úspěchů, ale který mu pomáhal přežít krušné chvíle posledních let. I pro některé šachisty bylo asi novinkou, že pocházel od Tišnova z 5 dětí, že po studiu lesnické fakulty ve Zvolenu (kde si mimochodem zahrál v 18 letech extraligu) nastoupil jako technolog do ZPD Hodonín (Závod na překližky a dýhy, dnešní Ploma), při zaměstnání získal hodnost CSc. a přes řadu dalších pozic se vypracoval až na generálního ředitele. Přitom spolupracoval s Mendelovou universitou v Brně, byl externím členem vědecké rady její lesnické fakulty, podílel se na vyvoření česko-německého dřevařského a lesnického slovníku atd. atd.
Bohužel často až při posledním rozloučení si člověk plně uvědomí, že odešel někdo, na koho může být celá šachová komunita skutečně hrdá.



Aktuální akce

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009