Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

Mistrovství Slovenska seniorů očima nejlepšího Čecha

Podle plánu na letošní rok jsem po absolvování turnaje v Bad Ischlu zamířil na Mistrovství Slovenska seniorů konané jako každoročně v Tatranských Matliaroch, tentokrát v termínu 6.-12.6. Na tento turnaj jsem se obzvláště těšil jednak proto, že mám na Slovensku celou řadu známých a kamarádů, kteří se tohoto turnaje rovněž zúčastnili a jednak proto, že tatranská příroda mně vždy učarovala.

 

 

Hotel Hutník v Tatranských Matliaroch

 

Jako dopravní prostředek jsem tentokrát zvolil autobus Student Agency - vyjde více jak dvojnásobně levnější jak osobní auto a je to doprava pohodlná a celkem bezstarostná. Vyjeli jsme v neděli ráno a zhruba za jeden a půl hodiny jsme dorazili na slovenské hranice. A zde se začala odvíjet plejáda vzpomínek. Nejprve to byl Trenčín se svým majestátním hradem a nápisem na hradní stěně hlásajícím vítězství II. římské legie nad Germány v roce 179 n.l.

  

 

Takto se pod Trenčínským hradem hrálo společné česko-slovenské polofinále přeboru republiky v roce 1959. Identifikovat umíme brněnského spoluvítěze mistra Viléma Olexu (stojí 4. zleva) a vycházející hvězdu českého šachu Vlastimila Jansu (v podřepu uprostřed)

 

Pak následovala Povážská Bystrice, kde jsem odehrál dva velmi vydařené turnaje a později jsme sem jezdili na turnaje 4 členných družstev. A to už se blížíme k Žilině a s obavami sleduji Váh, který má v těchto místech nejhrozivější podobu vzhledem k nadměrně vysokému stavu vody a divokému průtoku. Za Žilinou míjíme Strečno se svým hradem a památníkem SNP, který jsem navštívil v roce 1967 jako voják a vedoucí skupiny pionýrů-vítězů jakési celostátní soutěže O partyzánský samopal. Pak následuje Martin s pohledem vlevo na Kysucu a Oravu a vpravo na Malou a Velkou Fatru. Zde se vzpomínky váží především na moje první lyžařské pokusy a na Oravu míří stopa mého šachového působení v době vojenské prezenční služby v roce 1966-7 v Liptovském Mikuláši. Během tohoto roku jsem poznal Slovensko od Košic po Bratislavu a od Oravy po Žiar nad Hronom, ať už jako člen civilního šachového oddílu v Liptovském Mikuláši nebo při několikatýdenním cestování s již výše zmíněnými pionýry po stopách partyzánského hnutí.

 

Kousek za Ružomberkem již pozorné oko cestovatele může zahlédnout symbol Tater – horu Kriváň. Bylo nádherné počasí a viditelnost vynikající, přestože k němu chybělo ještě asi 60 km. A pak postupně vystupuje celé nádherné panoráma Tater, které bylo možné obdivovat z autobusu ještě téměř dvě hodiny. Po více jak šesti hodinách vystupuji v Popradě, kde čekám přibližně hodinu a pak mi jede autobus do Tatranských Matliarů. Následuje asi 400 m výstupu k hotelu Hutník a cestování je u konce.

 

Po stránce organizační zvládli pořadatelé turnaj na výbornou – ostatně jak je u tatranských turnajů již dobrou tradicí. Snídaně byly formou bohatě zásobených švédských stolů. Večeře byla objednávaná den předem (výběr ze čtyř jídel), polévky a saláty bylo možné si vzít rovněž bufetovým systémem. Turnajů se zúčastnilo hodně přes stovku hráčů, z nichž většina měla sebou rodinné příslušníky, takže při otevření jídelny tam býval docela slušný nával a fronty, ale během max. 10 min jsme byli schopni se obsloužit. Turnaj měl dvě dvoukola, takže pro volný čas zbývalo pouze 5 dní. K tomu existovala nabídka místní cestovní kanceláře na fakultativní zájezdy, mezi kterými byly např. nákupy v Polsku, Spišský hrad, vory na Pieninách apod. Když se k tomu připočte nádherné počasí během celého týdne tak s využitím volného času nebyly problémy.

 

Já jsem chodil na menší procházky různými cestami do 2 km vzdálené Tatranské Lomnice a jednou jsem se vypravil k Šalvějovému prameni což byla asi 4 hodinová túra do výšky ale max. 1200 m. Cestou jsem tam potkal dřevorubce, dal jsem se s nimi do řeči a na můj dotaz jak je to v současné době s medvědy v Tatrách jsem dostal informaci, že se hrozně množí a v současné době je jich tam okolo 120 ks. Když jsem byl v Tatrách naposledy před šesti roky (těsně před vichřicí) tak jich tam bylo „pouze „ dvacet. Využil jsem též nabídku na zájezd a zvolil jsem projížďku na vorech po Dunajci. Vzhledem ke krásnému počasí (nebývá tam zvykem) to byl docela pěkný zážitek. Na zpáteční cestě nás ochotný řidič provezl cikánskými vesnicemi pod Tatrami, abychom viděli, jak „špatně“ si žijí. Pokud mám srovnat turnaje (aspoň ty tatranské) s turnaji v Rakousku a Německu, pak jednoznačně vyhrají Slováci. Organizační zabezpečení turnajů je stejné, ne-li lepší, ceny ubytování a stravování jsou o 1/3 až ½ levnější. Když se k tomu připočte ještě státní podpora, kterou každý slovenský účastník turnaje dostává, musíme se před bratry Slováky jen poklonit.

 

Nelze nepřipomenout, že Slováci měli těsně před volbami a na atmosféře to bylo znát. Mluvil jsem tam s celou řadou lidí různých kategorií, kteří měli společné pouze to, že byli starší, většinou důchodového věku. Diskutovány byly především otázky týkající se problému koho volit, smyslu Evropské unie, romské otázky a perspektivy Tater. Relativně překvapující byla shoda v názorech, že za socialismu bylo lépe, a že rozdělení Československa byla účelová záležitost několika lidí, ke které nemělo dojít. K romské otázce se raději nebudu vyjadřovat, aby mne někdo nenapadl. V otázce perspektivy Tater jako regionu, většina Slováků připustila scénář spočívající v tom, že region Tatry asi koupí nějaká finanční skupina např. GPM, ta ho obratem prodá (samozřejmě se ziskem) Rusům, ti z něho udělají něco na způsob Disneylandu, no a pak se uvidí, kdo z toho vlastně bude mít prospěch. Současná situace je dosti tristní, např. v Tatranské Lomnici bylo zcela pusto i když bylo tak nádherné počasí pro turistiku jak dělané.

 

A nyní k vlastnímu turnaji. Šlo o devítikolový open švýcarským systémem se dvěma dvoukoly a hracím tempem 90 minut na celou partii s přidáváním 30 sec na tah. To sice bylo docela rychlé, ale závěrečné blicky byly celkem výjimkou. Mně se v turnaji docela dařilo asi v důsledku naprosté pohody, krásného prostředí, a dobré společnosti. Nasazen jsem byl jako č.5, z Čechů se turnaje zúčastnil ještě Mesiarik jako č.4. Favoritem turnaje byl IM J.Báňas s ELO 2313 a samozřejmě FM K. Rückschloss (2286), který již tento turnaj v minulosti několikrát vyhrál. Letos však byla konkurence silnější než v předchozích ročnících. První dvě kola jsem se slabšími soupeři povinně vyhrál, ve třetím kole s Jánom Šturcem jsem se však již na výhru pořádně zapotil, protože se ukázalo, že můj soupeř přes nízké ELO (1946) je teoreticky velmi dobře fundovaný. Ve 4. kole jsem remizoval s Mesiarikem, v 5.kole vyhrál s nebezpečným FM Bresťákem (2129) a v 6. kole se sebevědomým Němcem /Slovákem Seelingerem (2215). A pak přišla partie 7. kola s FM Karolom Rückschlossom. Jak se ukázalo, šlo o předčasné finále. Karol bílými rozehrál Meránskou variantu Slovanské svým obvyklým způsobem, který ale nečiní černému žádné potíže. Dosáhl jsem ze zahájení lepší hru, ale jak to často bývá poněkud jsem pak ztratil koncentraci a přehlédl pěkný taktický obrat, který partii i přes následný divoký průběh nakonec rozhodl.

 

Od té doby se hrálo prakticky jen o umístění na zbývajících medailových pozicích. V 8. kole jsem naprosto přehrál FM Teppera (2150), ale nešťastně jsem zvolil přechod do koncovky, kterou, přestože jsem měl pěšce více, již nebylo možné vyhrát. Paradoxní je, že to byla zcela identická koncovka jako v posledním kole předcházejícího turnaje v Bad Ischlu, která samozřejmě skončila také remízou. Člověk je prostě tvor nepoučitelný. Takže jsem musel v posledním kole vyhrát. Hrál jsem s Veselským (2144), který je v našich končinách dobře známý jako hráč, který když se dostane do své pozice může být nebezpečný komukoliv. Já jsem ho však k žádné iniciativě nepustil a po jednoznačném průběhu jsem partii vyhrál. A protože partie Rückschloss – Báňas skončila po boji také remízou obsadil jsem vzhledem k podstatně lepšímu pomocnému hodnocení konečné 2. místo, což považuji za docela slušný úspěch.

 

Autobus zpět mi jel z Popradu až ve 22.15, takže jsem měl víc jak šest hodin času. Hotel se kupodivu po našem vyhlášení vítězů zavíral!!!, takže ho všichni museli opustit. Vzal jsem si svá zavazadla a vydal se pomaloučku do Tatranské Lomnice kochaje se cestou nádhernou přírodou. V Tatranské Lomnici jsem si sedl na lavičku a pozoroval cvrkot. Vtom šel kolem mne nějaký starší pán a podle jeho nejistého kroku jsem poznal, že má dosti vypito. Zaregistroval mou samotu a přisedl si. Bylo to Slovačisko jako řemen, navíc ještě podpořený alkoholem, a protože jsem i já měl výbornou náladu, upřímně jsme si řekli, co jsme měli na srdci. Nakonec z toho byla téměř hodinová diskuze, ve které se potvrdily téměř všechny informace, které jsem získal v předchozích rozhovorech – viz výše. Čas mi tak rychle utekl a za chvíli jsem odjížděl autobusem do Popradu.

 

V Popradu jsem měl ještě tři hodiny času a tak jsem se vydal na prohlídku města a zároveň jsem hledal restauraci, kde bych se dobře najedl a napil a pokud možno mohl ještě sledovat fotbalové mistrovství světa. Zdálo se, že tyto podmínky splňuje irská restaurace na náměstí, takže jsem do ní vešel, i když byla téměř prázdná. Postupně se však začala zaplňovat a k mému údivu to všechno byli mladí lidé ve věku max. do 25 let, spíše podstatně méně. Ještě více jsem se však divil jejich chování, které bylo hodně nevázané, připadalo mi jako by byli poněkud nadržení (obojí pohlaví) a ani se to nepokoušeli skrývat. Prostě se chovali jako doma. Za chvíli mi pan vrchní svým hemeroidním krokem přinesl jídlo, což byl steak s výbornou smetanovou omáčkou ochucenou trochou whisky. K tomu dva Staroprameny a televizní fotbal – co jsem si mohl přát víc. Před desátou jsem se zvedl, docválal na autobusové nádraží, kde se mi podařilo nalézt stanoviště autobusu SA. Ten přijel právě včas, kdy se obloha zatáhla a hřmění signalizovalo, že se blíží pravá tatranská bouře. To už jsem ale seděl a poklimbával v autobuse. Cesta proběhla bez problémů, docela rozumně jsem stihl i ranní rozjezd v Brně, takže o půl čtvrté jsem již spokojeně spal doma v posteli s pocitem dobře stráveného týdne.

 

Konečné pořadí v turnaji A po 9.kole:

1.FM Rückschloss Karol (SVK 2286) 8b 2.Mlýnek Petr (CZE 2151) 7b 3.IM Báňas Ján (SVK 2313) 7b 4.Seelinger Lorenz (GER 2215) 7b 5.Mesiarik Rudolf (CZE 2159) 7b 6.FM Bresťák Ján (SVK 2129) 6,5b 7.FM Tepper František (SVK 2150) 6b 8.Šturc Ján (SVK 1946) 6b 9.Bakalár Ján (SVK 2094) 6b 10.Lesný Štefan (SVK 2106) 6b .... 96 hráčov

 

Fotky najdete ve fotogalerii Slovanu Bratislava

 

Petr Mlýnek, 17.6.2010

přidal David Ciprys dne 18.06.2010 | sekce:


Aktuální akce

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009