Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

Čtyři šachová zastavení léta 2015

Vypůjčil jsem si analogii s názvem populárního špionážního televizního seriálu sedmdesátých let¸ abych popsal své zážitky ze mnou absolvovaných letních turnajů.

Zastavení č.1 – Jundrovský majáles

Mladý agilní šachový klub Jundrovští jezdci se uspořádáním šachového turnaje na začátku května zapsal do seznamu brněnských pořadatelů a organizátorů, což je jen dobře. Je jen trochu škoda, že organizátoři nevěnovali propagaci turnaje trochu víc pozornosti, zřejmě ale byli i tak s účastí spokojeni. Turnaj se vyznačoval několika zvláštnostmi. Tou první byla hrací místnost v prostorách hotelu Slovan na Lidické ulici. Nic proti tomu, herní prostředí to bylo vynikající, jen by mne mrzelo, kdyby mělo sloužit jako náhrada za výbornou hrací místnost v AS klubu v Jundrově. Tou druhou byly propozice turnaje, které udávaly, že 9 turnajových kol bude sehráno ve třech dnech, což znamenalo 3 kola denně při tempu 1 hod/40 tahů + 30sec/tah +  15 min do konce partie. Našli se kolegové, kteří mne varovali před účastí s tím, že toto tempo je vražedné zejména pro starší hráče, ale zkušenosti s německými openy v Neckaru mi říkaly, že by se to mělo dát vydržet. Bohužel se na stránkách JMŠS oficiální zhodnocení turnaje nenašlo, zmínily se o něm pouze webové stránky šachových klubů ve Zlíně a Vyškově, a tak se budu věnovat pouze své účasti. Byl jsem nasazen jako č.6, čili turnaj byl poměrně silně obsazen, což dokazovala i účast 1 GM, 1 IM a 1 FM. Kdyby se mi podařilo své nasazení obhájit, což podporovaly i výborné výsledky soutěží družstev, byl bych spokojen, jenže to se nestalo. Po povinných výhrách v prvních dvou kolech jsem ve třetím kole narazil na GM Neumana. Už jsem s ním před několika roky hrál na turnaji v Táboře, kde jsem partii sice prohrál, ale prošel jsem kolem možnosti obětí kvality pořádně velmistrovi zkomplikovat život. Podobný průběh měla i letošní partie v Brně. Postupně jsem černými figurami svého soupeře přehrával až do kritické pozice, kdy jsem se již mohl dostat do rozhodující výhody. Přestože jsem správné pokračování viděl, rozhodl jsem se nakonec pro variantu vedoucí ke zdánlivě jisté remizové věžové koncovce. V té jsem se však dopustil několika těžko pochopitelných chyb, takže jsem partii nakonec ještě prohrál. V pátém kole jsem narazil na jednoho z mnoha Kratochvílů, a to nejmladšího Víta. Sehrál jsem mnohokrát obehranou variantu Caro Kanu poněkud neopatrně, takže mi soupeř docela s chutí uštědřil pěkný mat. V šestém kole jsem trochu se štěstím vyhrál s Vencou Fialou. Ale pohroma přišla v kole následujícím. To jsem hrál se svým konkurentem Milanem Šnorkem černými variantu, kterou jsme spolu i s jinými renomovanými soupeři sehráli již mnohokrát bez jakýchkoliv obtíží. Milan se ale buď na partii skvěle připravil, nebo ho osvítil duch svatý, fakt je, že našel pokračování, které danou variantu velmi zpochybňuje. Chtěl – li jsem tedy bojovat o šestou příčku a cenu za nejlepšího seniora, musel jsem v následujícím kole zvítězit. Soupeřem mi byla A. Zákoucká, která na tomto turnaji hrála docela dobře. Už jsem s ní jednou hrál před několika lety na turnaji v Seči, a tam se na mne spolu se svým trenérem velmi dobře připravila, takže partie skončila brzy remis. Tentokrát jsem si dal pozor a svou soupeřku jsem postupně bílými přehrál. Partie dospěla do pozice, kde jsem proměňoval svého pěšce v dámu a dával jsem v několika tazích mat. Řekl jsem si ale, že celou variantu ještě jednou přepočítám, a co čert nechtěl, tak jsem zjistil, že oproti původnímu propočtu mi k matu chybí jedno tempo. Že jsem přitom započítal jeden tah soupeřky dvakrát jsem jaksi nevzal v úvahu. Takže jsem celou variantu přehodnotil, zavrhl a zahrál něco úplně jiného, samozřejmě špatného. Ztratil jsem nit, pak několik pěšců a už jsem chtěl partii vzdát, když tu jsem uviděl ještě patovou ideu s obětí dámy, která se v partii také stala.Takže ani výhra v dramatické partii posledního kola s Frantou Růžičkou mi nebyla moc platná, obsadil jsem nakonec 7. místo za M.Šnorkem a přišel tak na cenách o 4000 Kč, což je docela citelné.

Zastavení č.2 – Festival v Havlíčkově Brodě

Ve druhé polovině května se konal v Havlíčkově Brodě v hotelu Slunce přebor ČR v šachu mužů a žen a k tomu přiřazený mezinárodní open. Turnajů v Havlíčkově Brodě jsem se zúčastnil již víckrát, a tak jsem se docela rád přihlásil do openu i tentokrát. Objevily se ale potíže s ubytováním. Organizátory nabízené ubytování bylo neúměrně drahé, a přestože ředitelka turnaje E.Kořínková vyšla maximálně vstříc se sháněním vhodné alternativy, pár dnů před zahájením turnaje jsem ještě neměl kde bydlet. Zvažoval jsem dokonce dojíždění vlakem, pak jsem ale zjistil neuvěřitelnou věc, že totiž na takových hlavních tratích jako je Havl. Brod –Brno nebo Jihlava-Brno mezi 20. hod a 4. hod. čili 8 hodin žádný vlak nejede!! Nakonec se však dva dny před začátkem turnaje štěstí na mne usmálo a získal jsem ubytování asi 3 km od hrací místnosti, které mi po všech stránkách vyhovovalo.
Turnaj byl obsazen docela slušně – byl jsem nasazen jako č.4, což bylo dost zavazující. Favority turnaje byli německý IM S.Plischki (2394) a lotyšský IM A.Strebkovs (2326), zbytek startovního pole byl poměrně vyrovnaný. Prvních pět kol probíhalo relativně dle předpokladů, kdy jsem bílými vyhrával a černými remizoval. V šestém kole jsem ale narazil na IM Plischkiho. Kdysi jsem s ním již hrál na turnaji v Pardubicích, kde jsem dost hladce prohrál. Tentokrát jsem si věřil více, ale v důsledku nedostatečné přípravy (na ubytovně nebyl internet) se mi nepovedlo zahájení a celkem bez odporu jsem prohrál. No a v posledním kole jsem dostal dalšího favorita Strebkovse a opět černými. Zvolil jsem holandskou obranu a zdálo se mi, že stojím velmi dobře. Ukázalo se ale, že soupeř rozumí pozici lépe, překvapil mne silným pozičním tahem a moje pozice se rychle rozpadla. Výsledkem bylo celkově 8.místo a samozřejmě zklamání. Překvapením turnaje byl třináctiletý polský hráč Jan Pultorak, který po sebevědomém výkonu obsadil nakonec 4. místo. Určitě o něm ještě uslyšíme. Seniorskou cenu vyhrál po velmi dobrém výkonu Stanislav Kuba.

Zastavení č.3 – Schachfestival Arber

Tento šachový festival se konal v Německu, prakticky na česko-německé hranici a byl tvořen mezinárodním openem, Mistrovstvím Německa žen a turnajem seniorů. Na turnaj seniorů jsem se vypravil na základě doporučení Ivana Hausnera, šéfredaktora Československého šachu. Opět byl problém s ubytováním, protože v důsledku působení blízkého Německa byly ceny ubytování a stravování vyšroubovány ve srovnání s vnitrozemím minimálně o 20% výše, navíc se jedná o velmi navštěvovanou turistickou oblast Šumavy. Nakonec jsem zavřel oči a zabukoval si s několikaměsíčním předstihem ubytování včetně stravování v Železné Rudě v penzionu Diana. Hrací místnost byla od místa ubytování vzdálená asi 3 km, což by se dalo zvládnout pěšky, ale v důsledku velkého horka jsem dal přednost dopravě autem. Navíc mne ještě požádal ukrajinský hráč J.Vorobjov se svým kamarádem, zda bych je nemohl vozit do hrací místnosti z důvodu jejich invalidity, což jsem samozřejmě nemohl odmítnout.
Nádherné prostředí Šumavy samozřejmě lákalo k turistice, a tak mi to jednou nedalo a vypravil jsem se k Čertovu jezeru. Napřed jsem nemohl najít příslušnou turistickou značku a nepomáhalo ani dotazování u kolemjdoucích turistů. Až teprve po delším hledání jsem našel správnou cestu. Značky ukazovaly, že k Čertovu jezeru je to celkem asi 6 km, veskrze lesem. To se mi zdálo přijatelné, a tak jsem vyrazil netuše, že 5 km z toho je neustálé stoupání. Ke konci jsem už toho měl opravdu plné zuby, naštěstí cesta zpět vedla zase naopak z prudkého kopce. Po celkem 12 km jsem dorazil do Železné Rudy a před závěrečným asi 300 m prudkým stoupáním k penzionu jsem si sedl na lavičku, abych si odpočinul. Za chvíli přede mnou zastavilo auto, ve kterém seděl pár asi 35- letých mladých lidí. Vystoupili a ptali se mne, zda je možné dojet k Čertovu jezeru autem. Vysvětlil jsem jim jako zkušený domorodec, že to možné není, ale že se dá zaparkovat v obci Špičák, asi 3 km od Čertova jezera, což přivítali s nadšením. Jaksi jsem jim už zamlčel, že ty 3 km jsou do prudkého kopce, ale myslím, že jim trocha šumavské turistiky neuškodila. Na závěr pobytu jsem si ještě zajel k jezeru Arber, které leží na německé straně a na rozdíl od českých jezer je dostupné autem.
U vlastního turnaje, který se hrál na začátku srpna, jsem byl nasazen jako č.1 po odstoupení ukrajinského IM Piankova z rodinných důvodů a našeho IM  J.Přibyla z důvodu, že musel stihnout vyhrát B turnaj v Pardubicích. To nasazení je dost zavádějící, protože němečtí senioři za sebou často mají velmi úspěšnou aktivní dráhu, kdy se jejich ELO pohybovalo okolo 2200 a někdy i výše. A tak po výhře v 1. kole jsem ve 2.kole pouze remizoval a ve 3.kole po nepovedeném zahájení dokonce prohrál (s budoucím vítězem). Tyto ztráty jsem musel nadměrným úsilím dohánět, což se nakonec obrátilo proti mně. V 5.kole se mi u partie udělalo zle, načež jsem partii musel dát za remis a vyhledat lékařské ošetření v Železné Rudě. Obvodní lékařka mne vyšetřila, přestože už měla dávno po službě, a když zjistila, že EKG vykazuje jakousi anomálii, nechtěla nic riskovat a zavolala sanitku, aby mne zavezla do nemocnice v Klatovech. Sanitka přijela asi za 5 minut, posádka mne naložila a zacházela se mnou jako bych byl v posledním tažení. To znamená, že na mne napojili všechna možná čidla , připoutali mne na lůžko a za zvuku houkačky zvláště v obcích vyrazili do asi 50 km vzdálených Klatov. Těsně před příjezdem do Klatov sestra zavolala do nemocnice, sdělila úřadujícímu lékaři mé příznaky a chtěla vědět, na které oddělení mne mají zavézt. Na rozdíl od obvodní doktorky, která doporučila internu, mne tento doktor i k mému překvapení nechal zavézt na neurologii. Tam mne připojili na velkou kapačku a po 3 hodinách mne propustili v normalizovaném stavu a odvezli zpět do Železné Rudy. O nějaké diagnóze se se mnou nikdo nebavil, pouze primář mi řekl, že působení kapačky vydrží až do konce turnaje. Teprve v noci se mi na základě předchozích zkušeností rozleželo v hlavě, co se vlastně stalo. V důsledku nadměrného psychického vypětí se stáhly svaly v okolí krční páteře, což způsobilo zablokování krčních obratlů, rychlé zvýšení tlaku a točení hlavy. Anomálie EKG byla neškodná. To by člověk nevěřil, co všechno se u šachu může stát, zkušenost to ale byla neobvyklá a pozoruhodná.
V turnaji jsem nakonec skončil na 5.místě o 0,5 bodu za vítězem, když jsem v posledním kole dal za remis partii v téměř vyhraném postavení (to jsem ale zjistil až doma). Celkové umístění jsem pociťoval jako velkou křivdu, protože o pořadí při shodě bodů rozhodoval průměrný rating soupeřů ale tak, že se počítalo u zahraničních hráčů jejich mezinárodní ELO a u německých hráčů jejich německé TWZ, které bylo výrazně nižší. Takto vlastně zahraniční hráči svým ratingem dotovali německé soupeře a naopak němečtí hráči snižovali výsledný průměrný rating zahraničních hráčů. Protest u rozhodčího byl zamítnut s tím, že se jedná o tradici.

Zastavení č.4 – Festival Rychnov n.K. – MČR seniorů

Tohoto velkého seniorského klání se zúčastňuji už po čtvrté, takže ohledně místa se blíže rozepisovat nebudu, to jsem již popsal v předchozích reportážích. Ubytování jsem dostal tentokrát na internátě na Javornické ul., kde bydlela velká většina účastníků festivalu, přestože budova byla v rekonstrukci. I za těchto okolností to bylo ubytování velmi slušné, i když ve srovnání s ostatními turnaji poněkud předražené. To je ale věcí nabídky a poptávky.
Přihlásil jsem se opět do turnaje seniorů 60 let a více, přestože už tři roky patřím do skupiny 70 a více. Vzhledem k tomu, že jsem byl nasazen jako č.2, považoval jsem to za svou povinnost. Hlavním favoritem této skupiny byl samozřejmě Vlasta Sejkora, obhájce titulu. Již první kolo naznačilo, že se mohou dít věci. Favorité na prvních třech šachovnicích totiž stáli na prohru. Sejkora měl figuru méně a nic za to. Já jsem měl pěšce méně, ale velké šance na remis. J.Novotný měl figuru méně a pouze stínový náznak útoku. A jak to dopadlo? Sejkorův soupeř hrál koncovku tak otřesně, že ještě prohrál, já jsem remizoval a Novotného soupeř ze strachu před neexistujícím matem přijal nabídku na remis. A to jsem ještě netušil, že podobný trend bude u mne pokračovat. Nakonec se to projevilo tak, že partie černými jsem vyhrával a partie bílými figurami jsem remizoval i se soupeři podstatně slabšími a v pozicích vyhraných nebo téměř vyhraných. Vysvětlení tohoto jevu jsem nenašel, jestli vůbec nějaké existuje. I přesto jsem v předposledním kole nastoupil černými proti Sejkorovi a přestože jsem měl o 1 bod méně, mohl jsem v partii s ním hrát o první místo. Hrála se Caro Kanova obrana a Vlasta zvolil pravděpodobně na poslední chvíli a bez přípravy ostřejší variantu než normálně. Já jsem sice tu variantu už v minulosti kdysi hrál, ale na principy jejího zahrávání jsem si vzpomněl až pozdě, takže jsem nevyužil nepřesnosti, kterých se bílý dopustil. Nakonec partie přešla do pozice, ve které jsem měl lepší dvojici jezdců proti dvojici střelců bílého, ale dámu poněkud ze hry a nepříliš dobrou souhru figur. V poziční bitvě jsem nevyužil možnost remizového pokračování, soupeř se pak dostal k silnému útoku a pěkně zvítězil, čímž bylo o titulu rozhodnuto. Velmi pěkného úspěchu dosáhl Honza Uhmann, který nakonec obsadil třetí místo. Dosáhl toho taktickým výkonem při 4 výhrách a 5-ti remízách. Ohrožen byl prakticky v jediné partii a to se mnou. Měl jsem však s ním ty nešťastné bílé figury a tak jsem nebyl schopen najít poměrně jednoduchou cestu k realizaci obrovské převahy. Moje tápání Honza využil a taktickou cestou dosáhl podstatného snížení mé výhody a nakonec i remízy. Nešťastný turnaj jsem nakonec skončil na 8. místě, když v závěru zklamali i moji Buchholzi. Na dovršení všeho jsem při odjezdu ještě zjistil, že mám poruchu posilovače řízení, takže protože servis nebyl k mání jsme jeli domů bez posilovače, čili s autem, jehož stav odpovídal úrovni někdy před 40-ti lety.
Jak tedy zhodnotit ono šachové léto? Samozřejmě že záleží na úhlu pohledu. Těžko lze očekávat od hráče s věkem přes 70 let, že bude vyhrávat turnaje. Na základě výborných výsledků sezóny družstev jsem však přesto očekával lepší výsledek. Soutěž družstev, která se hraje většinou 1x za týden, je ale přece jen něco jiného než turnaj, který se hraje 9 dnů za sebou. Ještě větší je pak ztráta finanční, která ve srovnání s předpokládaným výsledkem dělá něco okolo 13 000 Kč a to je už podstatné. Musím se však s tím smířit a doufat, že dobré výsledky ještě přijdou. Nakonec na turnaje se nejezdí jenom kvůli šachu.

přidal Petr Mlýnek dne 29.08.2015 | sekce: Turnaje


Aktuální akce

V dané kategorii nejsou žádné dokumenty.

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009