Ráno mě na recepci překvapuje Stephane Escafre z Francie, který mi hlásí, že něco pro mě má. Dostávám od něj na památku tričko, které je tady k dostání s motivem krále. Budu ho muset taky něčím překvapit ... V desátém kole je mi přiděleno utkání Ukrajina - Ázerbajdžán. Ještě před utkáním si říkám, že by nebylo na škodu si udělat společnou fotku s reportérkou norské televize NRK - Norou Thorp Bjørnstad.
Tomasz Delega mě upozorňuje, že dneska budu mít s Ivančukem "hodně práce". Vasilij není na této olympiádě očividně v pohodě, na obědě, na večeři ho člověk potkává v situacích, které jsem znal z "vyprávění". Bloumající tělo myšlenkami někde jinde. Stejně tak přichází i k partii, koukne na ceduli a je pryč. Přichází kapitán Ukrajiny, zdravíme se a první otázka zní: "Byl už tady Vasilij?". Odpovídám, že ano, ale odešel směrem k toaletám. Vidím, že jeho hlavním cílem je usadit Ivančuka k partii, hlavně aby někde nezabloudil a nemusela tak zasáhnout ruka "nulové tolerance". "Víte on má rád rozhodčí, ale musíte se k němu chovat slušně". "Jinak to ani neumím" - odpovídám (i když někteří o mně tvrdí, že jsem arogantní, což si nemyslím, že je pravda, ale každému se asi nezavděčím). Mezitím oba vidíme Vasilije, jak hledá, jak by se dostal do sektoru - uvolňuji pásku a pouštím ho ke svému stolu. To už je na místě i Ruslan Ponomariov, ruku mi podává Eljanov a Moiseenko. V tom přiběhne Takis a zazní: "Vyměňte tyto dvě utkání, na kamerách musí být Francie a Čína". Pět minut před začátkem tak prosím hráče Ukrajiny, aby se přesunuli na sousední stůl. To se moc nelíbí Ponomarjovovi, ale moc na výběr nemá. Prohodí se cedule, prohodí se partiáře a místo třetího stolu tak pískám na olympiádě stůl číslo 1, rozhodčí totiž zůstávají na svých místech. Hlavou mi proběhne kauza Sebastiana Fellera z Khanty, báječná dovolená se ženou, ještě než jsme se rozrostli do počtu 4, ale než mě začnou napadat další věci pojící se s Francií, tak utkání již začalo. Číňané soustředěně jdou za svým cílem, když dnes zvítězí, budou mít zlato na dosah. Po celé utkání Francie tahá za kratší konec, Bacrot je pod tlakem čínské hvězdy Ding Lirena, ale šílená partie skončí remízou opakováním tahů. Na jedničce Wang Yue udrží Vachier-Lagrava a zápas tak rozhodne na třetí šachovnici Yu Yangyi proti Fressinetovi. Čínský kapitán mi po zápase říká, že to bylo se štěstím, mě to ovšem tak nepřipadalo. Stephane Escafre mi sděluje, že do Francie již nebudu moct přijet, protože jsem po dnešku "persona non grata" :-)) Utkání ovšem nečekaně rychle skončilo a já mám najednou poprvé možnost celou arénu prošmejdit a výsledek naleznete ve fotogalerii.
Přichází volný den a o něm Vám moc povídat nebudu, protože je to spíše osobní záležitost. No dobrá, ale jen trošku. Jak jsem již dříve avizoval, ve druhém volném dni jsem měl naplánováno, že navštívím maminčinu kamarádku, která již 26 let působí v Tromsø jako karmelitánka. Od rána lije jako z konve a při snídani se mě Aris Marghetis ptá, jestli opravdu může jít na tuto "misi" se mnou. Říkám, že to není problém, ale nějaký čas tam asi strávím, takže určitě bude pro něj vhodnější tento den si užít například procházkou po Tromsø než mi asistovat ve zdech zdejšího kláštera. Aris byl celkem neodbytný, trpělivě na mě asi 2 hodiny čekal, když já jsem debatoval o všech různých tématech se sestrou Miriam. Takže setkání se uskutečnilo a doufám, že mamka bude mít radost, protože vezu zpět spoustu informací.
Já a sestra Miriam
Druhou část odpoledne jsem se věnoval ochutnávce kvalitního norského piva z místního nejsevernějšího pivovaru. Jelikož člověk žije jen jednou, tak jsem si tři kousky za zhruba 85-90 NOK za jedno pivko náležitě užil. Ačkoliv dobře oblečen a vybaven jsem zhodnotil, že na "poznávačku" to dneska určitě nebude. A tak jsme s Arisem prodebatovali asi 2 hodinky. Na závěr Aris vytáhl trumf ze své kapsy - dva lístky na večeři do hotelu Rica. A pokud jsem naše jídlo v Clarionu The Edge označil jako mimořádně vydařené, tak v Rice jsem se rázem na půl hodiny ocitl v ráji...
Na dobrém pivku
Kousnu Tě :-))
Poslední 11.kolo začíná v 11 hodin a po příchodu dostávám stůl číslo 4 v kategorii žen - Gruzie - Německo. Ženami to začalo a ženami celou olympiádu i ukončím. Zdravím se s Melanií Ohme, přichází Elisabeth Paehtz a kapitána německému výběru dělá Philipp Schlosser, kterého určitě budete znát z pardubického Czech Openu. Ovšem na druhé straně stojí těžké soupeřky - Gruzínky. Sice nastupují bez Nany Dzagnidze, ale Khotenashvili, Javakhishvili, Melia a Batsiashvili by si měly s německým výběrem poradit. Asi po dvou hodinkách se už Němců kolem tohoto utkání rojí tolik, že za svým družstvem může zůstat jen kapitán, ostatní musí pryč (trenér, fotograf, hráči, delegát i rozhodčí). Utkání je hodně nervózní a po první partii, která skončila vítězstvím Javakhishvili na druhé šachovnici, se na mě obrací kapitánka Gruzie, že: "Hráč musí ihned po skončení partie opustit vymezený sektor". "Však se jen podívá na zbývající partie a pak určitě odejde". Do minutky byla Tatjana Melamed pryč. Na jedničce jednoznačně rozebere německou jedničku Eli Paehtz mužská velmistryně Khotenashvili.
Utkání posledního kola Gruzie - Německo
Po čtvrté hodině se ovšem v sále ozve křik. Něco se děje, křik pokračuje, nevidím do centra dění, ale hráčkám přikazuji, aby okamžitě zastavili hodiny. Najednou se rozběhne dav lidí k východům, všichni v našem sektoru prchají - hráčky utíkají od partie. Bomba, zbraň - přelítne mi hlavou (to přece není možné, kontroly jsou fakt přísné), ale vidím, že v centru dění zůstává spoustu osob a tak volám na ostatní, "že to bude OK, že se nic neděje". Moje hráčky se po chvilce vrací, ale mladičká Sarah Hoolt z Německa na čtyřce je značně rozrušená. Pomalu si sedá, říkám ji, ať zhluboka dýchá, že se nic neděje, žádný teroristický útok se nekoná. Po chvilce se dozvídáme, že jeden ze starších hráčů dostal infarkt. Asi po 10 minutách po vzájemné dohodě všech hráček pouštím znovu hodiny. Sčítám škody - chybí gruzínská kapitánka (pravděpodobně v panice utekla) a v dálce je slyšet zvuk defibrilátoru. V době, kdy se tento incident stal, byly již obě zbývající partie defacto rozhodnuté, ale zásah do partie to byl velmi nepříjemný. Gruzie nakonec poráží Německo 4:0.
Z mého pohledu vydařená olympiáda končí, ženám se podařilo získat krásné 21. místo (26. nasazené), bohužel asi méně vydařená (co se týče umístění) bude pro naše družstvo mužů, které skončilo na 26. místě (16. nasazené). Kluků je mi líto, protože šlo vidět, že jsou dobrá parta, stejně jako holky. Já doufám, že se vám moje zápisky líbily a můžu Vás uklidnit, knížka z toho nebude, pouze zůstanou překrásné vzpomínky.
přidal Ladislav Palovský dne 14.08.2014 | sekce: Zajímavosti
Aktuální akce
V dané kategorii nejsou žádné dokumenty.
Aktuality ze soutěží
»
»
»
»
»