Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

Webmaster

Šimon Macharáček
simon.macharacek@gmail.com

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

90 let šachu v Kyjově - sláva na radnici a klubová encyklopedie

90 let přesahuje běžný lidský život a spojuje generaci pradědů, která si mohla při zakládání Šachového klubu Kyjov v létě 1923 vybavit matné vzpomínky na oslnivou kariéru Paula Morphyho¸ s následujícími generacemi dědů sledujících vítězství pražského rodáka Steinitze v zápase o titul mistra světa, otců fandících prvnímu českému velmistru Oldřichu Durasovi, synů marně se těšících na souboj Flohra s Aljechinem, vnuků dodnes uhranutých islandským dramatem Fischera se Spasským, pravnuků držících palce mladému Kasparovovi v nekonečných mačích se symbolem včerejška Karpovem i prapravnuků hrajících šachy na mobilu a bojujících v dnešních turnajích mládeže pořádaných klubem Š.K. 1923 Sokol Kyjov.

Byla to velká sláva v pátek 13. září 2013 na kyjovské radnici. Oceňovali se zasloužilí členové, křtil se almanach a všichni žili slavnostním pocitem, že královská hra je něčím víc než jen posunováním vyřezávaných špalíků po šachovnici - že má svou duši, která nás spojuje s minulostí a s celým světem - Gens una sumus!

Nikde se nedala tato atmosféra prožít lépe než na krásně zrekonstruované renesanční kyjovské radnici. V podmračeném odpoledni začali procházet kamenným portálem první hosté,

občas se zastavili na kus řeči, ale krátce nato už stoupali po rozsvíceném schodišti

do klenuté zasedací místnosti v prvním patře, kde zasedali kyjovští konšelé už před 450 lety. Místní televize Slovácko tam právě zpovídá hlavního aranžéra večera Antonína Káčerka. Reportáž najdete v souhrnu TV Slovácko z 17.9.2013 od stopáže 1:53 do 4:22. 

Vedle se skvěla expozice starých oddílových kronik a archivních záznamů včetně putovního poháru Spořitelny města Kyjova z roku 1940 věnovaného spořitelnou k oživení šachové činnosti po rozpadu republiky.

Letmým zalisováním v kronikách zjistíme, že časy se mění, ale my lidé s našimi problémy zůstáváme stejní. Na ukázku jeden citát ze zprávy jednatele kyjovského klubu Josefa Svozílka z listopadu 1951: "Co se týče pomoci škol ... nemůže prozatím přicházeti za zmínku. Pamatuji se, že při své činnosti v dřívějších letech jsem se například častěji obracel na ředitelství zdejšího gymnázia, avšak zde jsem žádného valného pochopení nikdy nenašel..."

Mimochodem Josef Svozílek, jeden ze zakladatelů a po tři desetiletí jednatel klubu, poslal k 50. výročí v roce 1973 tento krásný pozdrav: "Vážení přátelé, dnes jsem obdržel Vaše pozvání na slavnostní schůzi k 50. výročí založení šachového klubu v Kyjově. Především Vám srdečně za to milé pozvání děkuji, ale musíte uznat, že jsem již 85 let stár, nefunguje mi dobře zrak ani sluch a proto bych z té účasti neměl potřebný požitek. Nebudu se tedy moci té pěkné besedy zúčastniti, ale budu na Vás jistě vzpomínati. V šachovém klubu Kyjova se nemohlo jednati o sílu hráčů, ale nejlépe to vystihl brněnský mistr A. Pokorný, když napsal do Lidových novin pěkný článek o naší činnosti. Kolik bylo turnajů, simultánek a zájezdů do jiných míst. V tomto oboru jsme neměli vůbec na celé Moravě konkurenci. A já také, když se někdy za dlouhé noci probudím, vzpomínám na své dobré přátele, kteří mne jako činovníka podporovali. Tedy milí přátelé, když se sejdete jistě v pěkném počtu na Vaší besedě, uvědomte si, že v té chvíli na vás vzpomínám a vybavuji si ve své mysli všechny milé přátele, kteří mne ochotně podporovali. Tyto vzpomínky jsou mi jakousi útěchou v mém vysokém stáří a já Vám přeji v další činnosti mnoho zdaru. Váš dobrý přítel Josef Svozílek."

Po přivítání zástupkyně města, radní pro školství Jany Truschingerové, mohl Evžen Klímek omluvit neúčast velkého příznivce kyjovského šachu, pana starosty a momentálně i "ministra pro místní rozvoj v demisi" Františka Lukla a zahájit oficiální program. Jelikož není stoupencem dlouhého řečnění, rychle slovo předal právě paní radní.

Ta sama šachy nehraje, ale ocenila, že leckde v zahraničí se stávají školním předmětem, byť u nás je k tomu ještě dlouhá cesta. Když se s ní Antonín Káčerek loučil, byla už tma a vypadalo to, že dveře k ní mají šachisté vždy otevřené.

Křísitel kyjovského šachu po roce 2000 a organizátor dvou skvělých mistrovství ČR družstev mladších žáků (malá připomínka třeba zde) Ivan Pařízek

je jiná letora než střízlivý Evžen Klímek. Jeho projev je barvitý a jadrný, ale kdyby jej kolega lehce nešťouchal do ramene, možná by se na ostatní řečníky ani nedostalo.

Jako poslední pozdravil přítomné předseda okresního sdružení ČUS (bývalého ČSTV) Miroslav Běták. "V posledních letech jsem byl párkrát pozván na 80. narozeniny některé sportovní organizace na okrese, ale na devadesátiny ještě nikdy. Blahopřeji!"

A pak už víno teklo proudem a všichni si připíjeli na zdraví. Většinou však skromě, nikoliv na příští devadesátku, ale ať se ve zdraví dožijeme alespoň kulaté stovky.

Po přípitku celému klubu se připíjelo a tleskalo nejzasloužilejším žijícím členům. Jako první si přišel převzít almanach 90 let organizovaného šachu v Kyjově 1923-2013 už zmíněný Ivan Pařízek.

Po něm přebírá ocenění někdejší dorostenecký přeborník Hodonínska a dvojnásobný vicemistr Československa v kompozičním šachu Oskar Strýček, který si pro ně přijel až z Frýdku-Místku.

Následuje nejstarší pamětník kyjovského šachu z 50. let Otakar Cibulec

a někdejší kapitán kyjovského týmu Jiří Tomek (na dolním snímku uprostřed).

Z nepřítomných byli vzpomenuti skvělý korespondenční hráč a někdejší kyjovská jednička Pavel Matějíček, organizátor šachu nevidomých Zdeněk Horák a hlavně největší kyjovský šachový rodák, mistr republiky 1965 a akademický mistr světa 1963 Josef Augustin. Na soupisce Jiskry Kyjov (mimochodem vypadající naprosto stejně jako dnes) se pozdější slovutný mistr objevil v roce 1955.

Vzpomínal před lety Josef Horák: "Josef Augustin bydlel v kyjovském mlýně, jeho rodiče však byli úředníky. Stal jsem se snad jeho první šachovou obětí. Když měl 10 let, maminka ho přivedla do našeho klubu. Jestli by si s ním někdo nezahrál. Trochu jsem kluka podcenil, sebral mi v zahájení pěšce. Nečekal jsem, že by ho dokázal v koncovce uplatnit. Pronesl jsem v tom smyslu nějakou poznámku, sebevědomá odpověď mne překvapila: "Vždyť to vidím." První vážné partie hrál za Šroubárny Kyjov. Vzpomínám si, jak jsme hráli zápas v Rožnově, kde Pepík dobrou pozici prohrál. Když se vzdal, po tvářích se mu koulely ohromné slzy." Další příhodu z mistrova mládí si můžete přečíst zde.

Mezi tím už Antonín Káčerek chystá další velkou slávu - křest almanachu 90 let organizovaného šachu v Kyjově 1923-2013. Nejdříve dáme hlt slivovičky knize, ale jen tak trochu, ať se nepoškodí...

... a pak hop! Áa, ta píše!

Co autor Antonín Káčerek skromě nazval Almanachem, je ve skutečnosti encyklopedie kyjovského šachu vytištěná na 316 stranách křídového papíru. Klobouk dolů! A není to žádný holý soupis výsledků pro šachové suchary. Naopak. Díky kyjovským kronikám (o nálezu jedné z nich si můžete přečíst zde), archívům místních hráčů, spolupráci Jana Kalendovského a nadlidské mravenčí píli Antonína Káčerka je Almanach prošpikován autentickými, mnohdy i humornými a po slovácku pěkně peprnými vzpomínkami pamětníků.

Po malé přestávce na jídlo a dopsání prezenčky, která nesmí na žádné řádně organizované akci chybět,

se všichni přesunuli ze zasedačky do obřadní síně, kde už lektor Antonín Káčerek s "technikem" Vladimírem Jurutkou zaostřují projektor s prezentací nejzajímavějších dokumentů z prehistorie kyjovského šachu.

Pan Káčerek hovoří spatra a tak se v rychlém sledu dozvídáme o nadšeném šachistovi, profesoru reálného gymnázia v Kyjově Ferdinandu Procházkovi, který jako bývalý legionář padl v roce 1919 v bojích československé intervenční armády s komunistickou Maďarskou republikou rad, o prvním šachovém turnaji v květnu 1923, do něhož se přihlásilo 33 hráčů z Kyjova a okolí a dvou simultánkách s brněnskými hráči Kauderem a Burianem, což bezprostředně vedlo k založení šachového klubu, o dvou simultánkách se Salo Flohrem, o nejlepším meziválečném kyjovském borci Lubomíru Gillarovi, který se přeborníkem Kyjova stal už jako šestnáctiletý v roce 1930.

Zatímco Lubomír Gillar přesídlil do Brna a dodnes tam žáčkové hrají jeho memoriál, jeho mladší bratr Jaroslav byl hlavní oporou Kyjova padesátých let. Jedna pěkná historka z Almanachu dokazuje, že dobromyslného i ostřejšího škádlení nebyli prosti ani šachoví rytíři let dávno minulých: "Gillar byl dobrým hráčem, ale v zahájení přemýšlel strašně dlouho. Na prvních 10 tahů vždy spotřeboval tak dvě hodiny času. Pak hrával závěr velmi rychle - snad to měl tak dobře promyšlené a soupeře porážel. Naše klubovní hodiny tvořily dva spojené budíky. K nim byly přidělány praporky - u jedněch hodin byl praporek dobře přilepen - takže prakticky nepadal. Gillar hrával doma s oblibou s těmito hodinami. Jednou vznikl při zápase s Uherským Brodem velký křik. "Překročil jse čas, pane!" - volal Gillarův soupeř. "Jak to, vždyť mám praporek nahoře!" "Ano, ale rafička je dávno za dvanáctkou." Tento zápas neskončil dobře. Soupeři na nás podali stížnost - řešila se až na schůzi kraje v Gottwaldově, kde byli v předsednictvu Franta Křížek, Fichtl a další. Naši protivníci ještě stížnost okořenili vymyšleným udáním, že byli po zápase ohrožováni na životě smečkou našich fanoušků. Jeden z nich byl prý záludně kopnut do zad a již týden měl zaražené močení! Když jsme pak hráli odvetu v Uherském Brodě, přivítali nás vřele: "Vítáme hosty z Kyjova. Vidím, že na první desce byl postaven známý kyjovský podvodník pan Gillar. Doporučujeme panu Gillarovi, aby ze zápasu odstoupil. Jeho partii žádáme zkontumovat."  

Kyjovskou radnici opouštíme už za hluboké tmy, ale v oknech zasedacího sálu (první patro s arkýřem) se stále svítí, popíjí a diskutuje. Bylo to skvělé! Škoda, že i jinde neumíme takto popsat svou minulost a poděkovat těm, od nichž jsme přebrali štafetu, kterou neseme dál...

přidal David Ciprys dne 15.09.2013 | sekce: Zajímavosti


Aktuální akce

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009