Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

Open Ko Lanta – Thajsko

Pardubická firma Ave Kontakt rozšířila svou působnost v zahraničí o další turnaj a tentokrát si troufla dokonce i mimo Evropu do Thajska - o přípravě tohoto turnaje jsem věděl již téměř dva roky a zahrnul jsem ho do svého programu.

Thajské království je stát s 57 miliony obyvatel ležící v jihovýchodní Asii a jeho hlavním městem je Bangkok s 5-ti miliony obyvatel. Pro cizince je problémem zejména thajské písmo, pro nezasvěceného zcela nečitelné. Bylo vytvořeno asi před 800 lety a vychází z indického písma.  Ko Lanta je ostrov nacházející se v Andamanském moři omývajícím jihozápadní části Thajska, ve vzdálenosti asi 1000 km jižně od Bangkoku.

Takže nejprve k cestě, která je sama o sobě významným zážitkem. Z domu jsem vyjel v úterý, něco po 7. hodině, abych stihl autobus Student Agency, který mě s jednohodinovou přestávkou v Praze zavezl na letiště v Ruzyni, kde byl sraz českých a slovenských účastníků zájezdu. Nafasovali jsme šachové soupravy a poohlédli se po něčem k jídlu. Když uvážíte, že cena piva se na letišti pohybuje mezi 65 a 150 Kč, byl to v tomto ohledu pro některé účastníky problém. Kdo ale hledá, najde a tak jsme mohli v 15.55 odletět společností Emirates letadlem Boeing 777 - 300 směrem na Dubaj. Na palubě tohoto letounu může být 364 cestujících; 12 v první třídě, 42 v business třídě a 310 v ekonomické třídě. Teprve pár měsíců nabízí linka Praha – Dubaj světový, mnoha cenami oceněný systém palubní zábavy ICE, který umožňuje cestujícím vybrat si z více než 600 filmů, poslouchat celou řadu rozhlasových stanic, nebo hrát během letu ty nejlepší hry včetně šachu. Tato komunikační technologie navíc umožňuje cestujícím zůstat ve spojení se světem pod nimi prostřednictvím telefonu, SMS a emailu, samozřejmě za menší obolus. Před každým pasažérem je monitor, který umožňuje také sledovat prostor před i pod letadlem a aktuální polohu letadla v několika animacích. Obslužný personál je smíšený česko arabský, a tak jsme brzy zjistili, že nabídka zejména nápojů je takřka neomezená a začali jsme ochutnávat vynikající vína takřka z celého světa. Ti odvážnější si pak troufli i na pověstnou irskou whisky Jameson, a tak bylo brzy v letadle veselo. V 1.00 jsme přistáli v Dubaji a odbavení proběhlo až na jednu výjimku bez problémů. Ta výjimka se týkala jednoho z našich kolegů, jehož hladina alkoholu nebyla příliš po chuti odbavovacím orgánům, a tak chvíli trvalo, než ho pustili dále.

Po asi dvouhodinovém čekání jsme absolvovali další odbavení a nastoupili tentokrát do letadla Airbus A 380 – 800. Toto letadlo je největší současné osobní dopravní letadlo světa. Jedná se o letadlo se dvěma palubami, jehož pohon je řešen čtyřmi  motory. V závislosti na konfiguraci pojme od 525 cestujících do 853 při verzi economy a rozpětí jeho křídel je 79,8 metru. O palubní zábavu se stará tentýž systém ICE jako u Boeingu. Dlouhou cestou byla většina z nás již unavena, a tak cestu do Bangkoku jsme většinou prospali. Do Bangkoku jsme dorazili v 5.30, tedy s více jak ½ hodinovým zpožděním, které jsme nabrali již při odletu z Dubaje. Protože z Bangkoku jsme odlétali již za 2 hodiny a během této doby jsme museli absolvovat veškerá odbavení, bylo to více jak napnuté. Přesun z mezinárodního letiště na domácí linky byl hodně dlouhý a tak ředitel zájezdu Petr Laušman dal povel ke zrychlenému přesunu. Ten vyžadoval nejen dobrou fyzickou kondici, ale i jisté zkušenosti v orientaci na podobných obrovských letištích. Několika členům výpravy se to podařilo jen s nejvyšším úsilím a jeden dokonce ztratil kontakt úplně, což jsme zjistili až těsně před nástupem do letadla a to již bylo pozdě. Vzhledem k tomu, že neuměl anglicky a navíc mu docházel kredit u mobilu, byla jeho situace dosti kritická. Nakonec se s tím dokázal vypořádat, použil taxi, objednal hotel a zakoupil novou letenku, takže dorazil do cílového místa s jednodenním zpožděním a stálo ho to jen asi 5000 Kč, což pro něho nebyl závažný problém.

Z Bangkoku jsme odletěli již jen obyčejným letadlem Airbus A 320 – 200 směr letiště Nakhon Si Thammarat, kam jsme dorazili asi po 1 hodině letu. Odtud nás čekala ještě 200km dlouhá cesta do Sala Dan na ostrově Ko Lanta. Naložili nás do 4 dodávek – mikrobusů (s klimatizací) a za 3 1/2 hodiny jsme měli být na místě. Měl jsem smůlu, protože jsem jel s posledním autem, které nestihlo první ze dvou trajektů (nevešlo se), takže do cíle jsme dorazili ještě o více než ½ hodiny později než ostatní. Bylo po 21. hodině, po absolvování více jak 25 hodin cestování, nepočítaje časový posun (6 hodin), a měli jsme toho opravdu plné zuby.

Místním partnerem společnosti Ave Kontakt byla česká firma Octopus Divers zabývající se potápěním a vším co je s tím spojené. Petr Laušman ve spolupráci s kolegou z firmy Octopus hned po příjezdu začal ubytovávat účastníky. Předem zaplacený výběr byl možný na třech místech, Resort fy Octopus, Golden Bay a Baahra Bungalows. Areál Golden Bay byl nejdražší, těsně u pláže, se snídaní, bazénem a restaurací, ostatní dvě možnosti byly levnější. Při umisťování jsem byl nepříjemně překvapen, když jsem byl ubytován společně ještě s jedním účastníkem, ačkoliv bylo zaplacené ubytování samostatné. Rovněž sdělení, že snídaně není součástí ceny bylo nepříjemným překvapením. Zmatek s ubytováním Petr Laušman promptně vyřešil, snídani vysvětlil tak, že to byla chyba v propozicích, což ovšem bylo vysvětlení nedostatečné. Po příjezdu na místo (všechna tři místa byla od sebe navzájem vzdálena asi 300 m) jsme navíc zjistili, že ne všechny bungalovy jsou stejně vybaveny. Honza Votava hledal především bungalov s oddělenými postelemi, což se mu nakonec podařilo za cenu toho, že bungalov byl vybaven pouze větrákem, nikoliv ledničkou a klimatizací. Brňáci Karel Glacner a Milda Droškař byli ubytováni spolu, ale společná postel a jedna deka jim nevadily, což si neumím představit, protože v tom horku jsem se např. já neustále převaloval. Klimatizaci totiž nesnáším.Ostatní byli s ubytováním spokojeni, protože bungalovy obsahovaly, co bylo k přijatelnému pobytu potřeba, tj. lednička, klimatizace, sprcha a WC.

Stravování byl problém především finanční. Z tohoto hlediska se účastníci zájezdu dělili mezi ty, kteří na všechny výdaje (stravování, výlety) měli od 100 dolarů více, až po ty, kteří měli téměř neomezené finanční prostředky. Byl jsem překvapen, kolik takových bylo. Při této příležitosti chci podotknout, že jsem se poprvé osobně seznámil s člověkem, který se bezproblémově a úspěšně živí kursovým sázením.Výrazný vliv na stravování měly klimatické podmínky. Teploty se pohybovaly mezi 36 – 40°C při vlhkosti blížící se 90%. V těchto podmínkách mi např. stačila snídaně a večeře, o nějakém pocitu hladu nebyla řeč. Hned vedle našich bungalovů byla prodejna Seven Eleven s nepřetržitým provozem, která za velmi přijatelné ceny poskytovala vše, co bylo potřeba ke snídani a někdy i k obědu nebo k večeři. Mě stačilo ke snídani 2 ks croissantů a láhev velmi lahodného, beztučného holandského mléka. Na večeři jsme chodili většinou ve skupinách. Převládal princip, že jsme si opakovaně volili restaurace a jídla , která se osvědčila z hlediska konzumního i finančního. Takže bylo celkem běžné, že jsme střídali k večeři dvě až tři jídla, povětšinou tvořená kuřetem na více způsobů, nebo levnější rybou. Přílohou byla většinou rýže, někdy nudle. Jen výjimečne se navštěvovaly restaurace, které nabízely i evropskou stravu např. stejky. Kvalita této nabídky často nebyla odpovídajíci ceně. Někteří ovšem zkoušeli i restaurace s nabídkou např ryb vyšší cenové kategorie dle vlastního výběru nebo barbecue a.p. Mezi tyto odvážlivce jsem nepatřil, takže nemohu sdělit vlastní zkušenosti. Pro všechna jídla bylo charakteristické, že byla velmi ostrá. V solidní restauraci ovšem nebylo zvláštností, že číšník na to při objednávce upozornil. V zásadě lze říci, že kdo trpí zažívacími problémy už doma, měl by být při výběru stravy zde velmi opatrný, jinak musí počítat s problémy.

No a dostáváme se k výletům. My, kteří jsme hráli šachový turnaj, jsme se v tomto směru první týden pouze seznamovali s prostředím a možnostmi. Těch bylo skutečně dost. Většinou se jednalo o jízdu lodí na sousední ostrovy spojenou se šnorchlováním, koupáním, návštěvou jeskyní, pro způsobilé i s potápěním. Druhou skupinu tvořila projížďka po ostrově Ko Lanta spojená s návštěvou místnich zvláštností. Dále to byla procházka deštným pralesem, ať už pěšky nebo na slonech. A pak to byla návštěva mangrovníkového lesa, většinou spojená s krmením opic a projížďkou na kajacích nebo speciálních lodích. Poměrně blízké město Krabi s letištěm, kde jsme měli původně přistát, nabízí shlédnutí i velké pozlacené sochy Budhy, jejíž jedinou překážkou je výstup k soše přes 1300 schodů, což je velkou zkouškou fyzické zdatnosti.

Já jsem si zvolil jako první výlet projížďku lodí na sousední ostrovy. První zastavení bylo u Smaragdové jeskyně, která původně sloužila mořským cikánům k úschově naloupených pokladů a kořistí. Jeskyně v délce asi 100m slouží jako přístup ke dnu útvaru, který připomíná propast Macochu. Z těchto 100m se ale téměř jedna třetina musí proplavat v naprosté tmě. Průvodcova baterka většinou nestačí, protože návštěvníci plavou za sebou, takže vytvoří hada, u některých zájezdů dlouhého i několik desítek metrů. Pak jsme se přesunuli na další ostrov s velmi pěknou pláží. Ta mne příliš nelákala, a tak jsem přivítal další přesun k blízkému ostrovu, kde se nabízelo vynikající koupání spojené se šnorchlováním, které nabízelo nádherné pohledy na mořský život do hloubky 7 – 10m. To byl opravdu vynikající zážitek. Součástí výletu mělo být i krmeni opic z lodi na břehu mangrovníkového lesa. Opice se však nedostavily s výjimkou jedné, o které zlí jazykové tvrdili, že byla umělá, protože se vůbec nehýbala.

Jistá část účastníků zájezdu však dávala přednost individuální návštěvě dostupných výletních cílů. K tomuto cíli využívali motorku – nejpoužívanější dopravní prostředek na ostrově, kterou jste si mohli vypůjčit na celý den za nějakých 250 Bhatů (odpovídá 150 Kč) + benzín, aniž jste museli předkládat řidičský průkaz. Samozřejmě, že to bylo spojeno s určitými riziky (jeden z našich měl menší havarii), případně nedostatečnými informacemi a podobně (Honzu Votavu chtěla sežrat opice, když mu došly banány ke krmení).

Jako druhý výlet jsem si zvolil návštěvu deštného pralesa na slonech. Vyrazili jsme na ni společně s Vlastou Siebenbürgrem a byli jsme dost napnuti, co se z toho vyklube. Usadili jsme se na slona, před nás se posadil řidič a vyrazili jsme. Cesta byla uzoučká, nahoru, dolů, ale slon se pohyboval podle pokynů velmi obezřetně. Řidič byl pozorný a upozorňoval nás na různé tvory v džungli, které bychom jinak těžko zahlédli, jako velký pavouk, leguán, hadi a podobně. Jízda trvala asi 40 minut a byla zakončena velkým fotografováním. Pak jsme sesedli a vydali se pěšky džunglí k vodopádu. Byli jsme jím trochu zklamaní, protože už dva dny nepršelo a z vodopádu zbyl jen malý čirůček. Na druhou stranu si neumím představit, co by se dělo, kdyby nás tam zastihla tropická bouře. Cesta totiž vede místy potokem, kterým je nejlepší se brodit. Já jsem měl ponožky a tak jsem chtěl potok přejít suchou nohou, skákáním z kamene na kámen. Co čert nechtěl, ztratil jsem ale v jednom případě rovnováhu a do potoka zahučel jak dlouhý tak široký. Téměř nic se nestalo, až na to, že jsem si obrazil zadek, což bylo pár dní dost nepříjemné. Pak jsme si ještě prohlédli hadí farmu (všichni hadi spali), pojedli nabídnuté perfektně upravené ovoce a vyrazili na cestu domů. Jak je tam zvykem, jelo se na korbě otevřeného auta, takže jsme mohli pozorovat okolí v celé jeho kráse.

Měl jsem naplánován ještě třetí výlet za opicemi, ale když jsem posoudil stav devastace svého organizmu, od tohoto výletu jsem upustil a raději se věnoval relaxaci na místní pláži. Moře bylo pro mne poněkud zklamáním, mělo teplotu 29°C, téměř žádné vlny, ne moc průzračné a téměř úplně mrtvé. Ve srovnání s mořem na výletě po ostrovech prostě nebe a dudy. Pláž byla asi 3 km dlouhá, písečná a osazená spoustou restaurací, rekreačních objektů, cestovních kanceláří, masážních stánků a podobně. Když už jsem narazil na ty masáže, původně jsem je měl v plánu, ale protože informace o nich se tak diametrálně lišily (internet, zkušenosti kamarádů ), raději jsem od toho upustil.

No a pak už se přiblížil odjezd. Odjížděli jsme stejnou cestou, pouze tentokrát to bylo těsně před polednem, takže jsme toho více viděli. Do Bangkoku jsme ovšem dorazili až večer a protože jme měli k dispozici pár hodin čekání na letišti, část z nás se rozhodla, že i přes tmu Bangkok navštíví. Bylo nás 11, měli jsme k dispozici 3,5 hodiny, nevěděli jsme kam máme jet, jak dlouho to bude trvat a jestli vůbec něco uvidíme. Zpočátku to ale šlo, městský vlak nás odvezl za přijatelnou cenu 30 Bhátů do centra Bangkoku za asi 20 minut. Měli jsme k dispozici jakousi pochybnou mapu, a tak jsme si zvolili že půjdeme pěšky ke královskému paláci a vyrazili jsme. Vzdálenost nedovedl nikdo odhadnout, na mapě nebylo měřítko. Po čase nás přepadl hlad a tak jsme navštívili jakési bistro, kolem kterého jsme právě šli. Pohled do nabídky pokrmů byl nicneříkající, takže nás několik lidí opustilo a ti odvážnější si objednali. Já jsem byl poněkud finančně omezen a tak jsem si objednal to nejlevnější jídlo, které tam měli. Přinesli mi jakési nic zabalené v zelenině a k tomu dvě hůlky. Po pár minutách zápasu jsem konstatoval, že jsem najezen a vydali jsme se na další cestu Bangkokem. A bylo se na co dívat, Nad námi se tyčily nádherné mrakodrapy a podél cesty se hemžila neuvěřitelná kvanta lidí většinou s jedním cílem – jedni prodávali a druzí konzumovali. Ušli jsme dle mého odhadu tak asi 8-9 km a začal jsem toho mít plné zuby. Královský palác jsme nemohli najít, přestože jsem se obrátil na policajty. Ti nám však moc nepomohli (vyskytl se názor, že vůbec neovládali psanou angličtinu), a tak jsme vyrazili na zpáteční cestu. Na letiště jsme dorazili právě včas, abychom i s malou rezervou stihli odbavení. Uf, ale že to byl náročný výlet, který však rozhodně stál za to. Následovalo dalších téměř 6 hodin letu do Dubaje (bylo to spíše utrpení, protože mne bolelo celé tělo), kde byla opět asi 3 hodinová přestávka. Původně jsem měl v úmyslu se podívat právě tam na jedno z nejmodernějších a nejkrásnějších měst na světě, ale po zničujícím výletě do Bangkoku na to nebylo ani pomyšlení. Navíc na výlet do Dubaje je potřeba tranzitní vízum v ceně asi 1000 Kč a času bylo skutečně málo. No a pak už přišla Praha a rozloučení po absolvování asi 13 000km letu. Zbývající část cesty do Brna se neobešla úplně bez problémů. Nejbližší autobus Student Agency z Florence do Brna byl plně obsazený a na další se mi podařilo sehnat až poslední lístek, takže nakonec po 21. hodině jsem byl doma. Šťastný a téměř zdráv, akorát jsem nemohl hýbat nohama; na jedné jsem měl veliký puchýř a na druhou jsem nemohl došlápnout kvůli bolestem paty.

Parta, která se sešla zejména na Baahra bungalovech byla vynikající. Zejména se o zábavu staral velmi komunikativní reprezentant Bystrc Oilers Karel Glacner zvaný Charlie, který nenechal zejména ani jednu sukni bez povšimnutí (zvláště když sukně nenosily) a navazoval kontakt s kýmkoliv, kdo se mu nachomýtnul do cesty. Z Brna si dovezl zásobu šípků a pak kdekomu nabízel svůj originální šípkový macerát, který vyráběl. Dále byl pověstný svou sbírkou razítek a podpisů, kterou se snažil neustále rozšiřovat u jakékoliv instituce, která byla ochotná spolupracovat. Několikrát jsme navštívili restauraci, která se vyznačovala tím, že její jídelní lístek byl také v češtině. Karel tam navázal tak intenzivní kontakt, že jsem se až obával, že dojde k nějakému sexuálnímu deliktu. Součástí areálu Baahra bungalov byla i malá švédská škola. Nikdy se nám nepodařilo zjistit, kolik jich vlastně bylo (asi desítky dětí, rodičů a učitelů) a co vlastně bylo jejich náplní, ale bylo s nimi veselo. Když jsme ke konci pobytu vytáhli šachovnice, ukázalo se najednou, že i mezi nimi byli šachisté (Vancouver – Kanada, Stockholm – Švédsko) a museli jsme si s nimi zahrát. Ani ostatní z celkem 11 českých obyvatel bungalovů žádnou srandu nepokazili.

Menší obavy byly z hmyzu, zda budeme schopni odolávat jeho útokům. Asi druhý den po příjezdu však na objednávku švédské školy přijela jakási deratizační skupina, která celý areál vykouřila (vlastně jenom švédskou školu, ale našim bungalovům se nešlo vyhnout) a delší čas byl od komárů pokoj. Sem tam se do bungalovů probojovaly ještěrky, ale ty nám nevadily. Až jednou, to jsem si zrovna četl na posteli a měl jsem otevřené dveře ven. Najednou jsem zaslechl škrábání, jakoby drápy o kachličky. Zvednu hlavu a dívám se do očí více jak metrového gekona. On byl ze mne stejně šokován jako já z něho a tak jsme se zhruba půl minuty navzájem hypnotizovali. Až pak jsem se nepatrně pohnul a gekon opustil rychle arénu. Z počátku jsem nemohl v noci dost dobře spát a tak jsem poslouchal co se děje venku. Rachot na střeše naznačoval, že se tam prohánějí opice, ale ve dne jsme je neviděli. Psí štěkot a kokrhání kohouta jsem brzo přestal registrovat stejně jako ostatní pro evropana těžko identifikovatelné zvuky. Co mne ale pravidelně vzbudilo, bylo vyřvávání muezina o půl šesté, kterým zval muslimy k ranní modlitbě. To bylo pozoruhodné, že oblast kde jsme bydleli, byla převážně muslimská, což se nás dotýkalo tím, že nebylo žádoucí chodit odhalený po ulicích i když třeba jen cestou na pláž. Druhý dopad byl v tom, že ceny alkoholu byly výrazně dražší než u nás (pivo v restauraci 60 – 90 Bhátů což odpovídá 35 až 55 Kč, víno a tvrdý alkohol pak ve stovkách Kč). Vodu jsme kupovali balenou, ale na vlastní kůži jsem se několikrát přesvědčil o tom, že místní voda z vodovodu je nezávadná, i když chuťově nic moc. Tuzemskou měnu jsme si mohli vyměnit většinou za eura nebo dolary v místní bance, vzdálené asi 100m v celkem přijatelném kursu (40,62 Bhátů/euro). Pouze po příjezdu byl menší problém, když v noci byla banka zavřená, ale vypomohl ředitel zájezdu Petr Laušman a zájemcům potřebné Bháty půjčil (aby je mohli utratit při úvodním půlnočním mecheche v restauraci U Indiána na pláži).

No a teď k vlastnímu šachovému turnaji. Především je třeba konstatovat, že šachová část byla Ave Kontaktem hrubě podceněna. Předpokládalo se, že účastníci zájezdu turnaj rychle odremizují a budou se především věnovat turistickým záležitostem. V tom se však velmi zmýlili. Už mezinárodní účast byla překvapující. Ze 26 účastníků bylo 17 z Česka, 3 z Thajska a po jednom ze Slovenska, Německa, Holandska,Švýcarska, Indie a Malajsie. Holandský účastník prý dokonce přijel z domova na turnaj na kole. Turnaj byl velmi bojovný což dokazuje pouze 17 remis z celkem 90 partií. Úroveň turnaje byla slušná – na předních šachovnicích odpovídala zhruba naší 2. lize. Hrálo se venku pod otevřeným nebem, což se dle mého názoru neosvědčilo. Po dvou hodinách hry se již natolik setmělo a osvětlení bylo natolik nedostatečné, že na digitálních hodinách byly vidět pouze první číslice. Nepříjemný byl vítr, který neustále sfoukával partiáře ze stolu. A když si pak občas na hráče sedl hmyz velikosti dětské pěsti, který šel sundat jen velmi těžko, byly hrací podmínky na hraně regulérnosti. Přivítali jsme proto, když vlivem deště byl turnaj přesunut v závěru do klimatizované konferenční místnosti, kde už bylo vše v pořádku. Turnaj vyhrál po zásluze Vlasta Siebenbürger, který prokázal nejvyšší stabilitu výkonu. Já jsem se svým výkonem spokojen jen částečně, neboť se mi opět podařilo prohrát v prvním kole s hráčem s nízkým Elo koeficientem. I když musím uznat, že hrál docela dobře. Vůbec lze říci, že turnaj potvrdil vzestup asijského šachu nejen ve světové špičce, ale i v nižších patrech světového žebříčku. Dále uvádím obě partie, které rozhodly o umístění na medailových místech. V 1. kole jsem se utkal s hráčem z Bangkoku, který měl Elo pouze 1891, což mi ale před začátkem partie nebylo známo (informovanost o turnaji byla vůbec velmi nízká).

Nakvanich – Mlýnek
1. e4 c6  2. d4 d5  3. Jc3 dxe4  4. Jxe4 Jd7  5. Jf3 Jgf6  6. Jxf6 Jxf6  7. h3 Sf5  8. Sc4 (V partii Spasskij – Karpov se hrálo 8. Sd3 Sxd3  9. Dxd3 e6  10. 0-0 Se7  11. c4 0-0 =) 8. ... e6  9. 0-0 Sd6  10. c3 Dc7 (V partii Annageldyev 2480 – Štyrenkov 2435 se hrálo 10…. h6  11. De2 0-0  12. Je5 Dc7  13. Jg4 Sxg4  14. hxg4 Sh2  15. Kh1 Sf4  16. Sxf4 Dxf4  17. f3 +-) 11. Ve1 h6  12. Je5 (V partii Short 2660 – Adams 2680 se hrálo 12. De2 0-0-0  13. a4 g5  14. Je5 Jd5  15. a5 f6  16. Jd3 h5 -+) 12. … 0-0  13. Df3 c5 (V partii Van Mil 2490 – Oel 2265 se hrálo 13. … Jd5 14. Sb3 a5  15. a4 Vfd8  16. Sd2=) 14. Sb3 a5  15. g4 Sh7  16. Sxh6?! (Lépe bylo 16. g5) 16. ... a4  17. Sd1 cxd4  18. cxd4 Db6? (Správné bylo 18. ... Jd5  19. Sd2 Db6  20. Sc3 Jxc3  21. bxc3 Sxe5  22. dxe5 Db2  23. Se2 Vfd8 s výhodou černého) 19. Jc4? (Bílý přehlíží snadnou výhru po 19. Sxg7 Kxg7  20. Dxf6 Kxf6  21. Jd7) 19. … Db4? (Po 19. … Dxd4  20. Se2 Se4  21. De3 Sc5  22. Dxd4 Sxd4 by stál černý lépe) 20. Se2 Se4 (Nutné bylo 20. ... Se7  21. Sd2 Db5 +-) 21. De3 gxh6  22. a3 Db3  23. Jxd6 Dxe3  24. fxe3 Sd5  25. Vac1 Vfd8  26. Jb5 Vac8  27. Vf1 Je4  28. Sd3 Jd2  29. Vd1 Jc4  30. Sxc4 Sxc4  31. Jc3 Sb3  32. Vf1 Kg7  33. Kh2?! (Přesnější bylo 33. Je4 Vxc1  34. Vxc1 Sd5  35. Jc5 +-) 33. ... e5  34. dxe5 Vd2  35. Kg3 Vxb2  36. Jb5 Ve8?! (aktivnější bylo 36. ... Vbc2  37. Vxc2 Vxc2  38. h4 Vc5  39. Jd4 Vxe5  40. Kf4 Vc5  41. e4 b6 se šancemi na záchranu) 37. Kf4 f6?! (V časové tísni zkouší černý všechno možné) 38. Vc7 Kg6 (vstupuje do matové pasti. Pozice po 38. ... Kf8  39. exf6 Ve6 40. Kf5 je ovšem beznadějná) 39. Jd6! Vxe5  40. Jf5 Sf7  41. h4 Vxf5  42. gxf5 Kg7  43. Vd1 a černý se vzdal.

Mlýnek - Siebenbürger
1.d4 d5  2. c4 c6  3. Jc3 Jf6  4. e3 e6  5. Jf3 Jbd7  6. Sd3 dxc4  7. Sxc4 b5  8. Sd3 a6 (Zde mi nabídl soupeř remis. Měl o ½ bodu více, a to by mu stačilo k celkovému vítězství. Prozkoumal jsem svou bojovou morálku a rozhodl se hrát dále) 9. e4 c5  10. d5 Jb6 (V partii Peralta 2602 – Oms 2493 se hrálo 10. ... Dc7  11. 0-0 Sb7  12. Sc2 c4  13. dxe6 fxe6  14. Je2 Jc5  15. Sf4 Db6  16. Jg3 Se7 s rovnou hrou. V partii Jeljanov 2742 – Gelfand 2741 se hrálo 10. ... Sb7  11. 0-0 Dc7  12. dxe6 fxe6  13. Sc2 c4  14. Je2 e5  15. Jg3 Sc5  16. b3 c3  17. a3 b4  18. Jg5 s výhodou bílého) 11. 0-0 exd5  12. exd5 (V partii Gligorič 2530 – Dahlberg 2480 se hrálo 12. e5 Jfd7  13. Ve1 Se7  14. e6 fxe6  15. Vxe6 0-0  16. De2 c4  17. Vxe7 cxd3  18. De6 Kh8  19. Jg5 +-) 12. ... Se7  13. Sg5 (V partii Shabtaj 2320 – Kozlov 2400 se hrálo 13. Je5 Jbxd5  14. Jc6 Jxc3  15. bxc3 Dc7  16. Jxe7 Dxe7  17. c4 b4  18. Ve1 s výhodou bílého) 13. ... 0-0  14.  Je5 (V úvahu přicházelo více agresivní 14. a4 b4  15. d6 Dxd6  16. Je4 Jxe4  17. Sxe4 Va7  18. Dc2 f5  19. Sxf5 Sxf5  20. Dxf5 s výhodou bílého) 14. ... Sb7  15. Jc6 Sxc6  16. bxc6 Vc8?! (Malou výhodu by udržel černý po 16. ... b4  17. Je2 c4  18. Sf5 g6  19. Jd4 Sc5) 17. Df3 Jfd5? (I zde bylo lépe 17. ... b4  18. Jd1 Dd5  19. Dxd5 Jfxd5  20. Sxe7 Jxe7  21. Sxa6 s rovnou hrou) 18. Sxe7?! (Po správném 18. Jxd5 Jxd5  19. Vad1 Sxg5  20. Se4 De7  21. Vxd5 Vc7  22. Ve1 by získal bílý jasnou výhodu) 18. ... Jxe7  19. Vad1 (Přesnější bylo 19. Vfd1 Dc7  20. a4 c4  21. Sf1 bxa4  22. Jxa4 Jxa4  23. Vxa4 Jxc6  24. Dc3 Vb8  25. Dxc4 s malou výhodou bílého) 19. ... Dc7  20. Vfe1 Jxc6?! (Přirozený tah, který ale povede k výhodě bílého. Správné bylo 20. ... c4  21. Sc2 Jxc6  22. Je4 Vfd8  23. Jf6+ gxf6  24. Dxf6 Vxd1  25. Dg5, což by stačilo k remíze) 21. Df5 g6  22. Dxc5 Jd7?! (Lépe bylo 22. ... Vfd8  23. h4 Jd7  24. Dg5 f6  25. De3 s výhodou bílého) 23. Dg5 Jce5? (Větší šance na obranu dávalo 23. ... Vfe8  24. a4 Vxe1  25. Vxe1 bxa4  26. Sxa6+-) 24. Jd5 f6  25. Jxc7?! (Rozhodující výhodu by získal bílý po 25. Dg3! Dd8  26. Sf5 Kh8  27. Sxd7 Dxd7  28. Jxf6 Df7  29. Jxh7 Kxh7  30. Vxe5. Po tahu v partii získá pouze pěšce) 25. ... fxg5  26. Jxa6 Jxd3  27. Vxd3 Jc5  28. Jxc5 Vxc5  29. V3e3 (Nejvíce šancí na realizaci materiální převahy dávalo 29. Vd2 g4  30. g3 Kf7  31. Kg2 h5  32. a3 Kg7  33. Ve7 Kf6 34.Ve3 ) 29. ... Va8  30. a3 b4  31. h3 Vc2  32. axb4 Vxb2  33. Ve8+ Vxe8  34. Vxe8 Kf7  35. Vb8 Vb1  36. Kh2 Vb3  37. b5 h5  38. b6 Kg7  39. g3 h4  40. Kg2 Kf6  41. Kf1 Kg7  42. b7 Kh7  43. Ke2 Kg7  44. Kd2 g4  45. hxg4 hxg3  46. fxg3 Kh7  47. Kc2 Vb6  48. Kc3 Kg7  49. Kc4 Vb1 remis.

Celkový výsledek: 1. Siebenbürger, Česko, 5,5b; 2. Hrtko, Slovensko, 5b; 3. Mlýnek, Česko, 5b; 4. Thanatipanonda, Thajsko, 5b; 5. Vinod, Indie, 4,5b; 6. Wiwatanade, Thajsko, 4,5b; 7. Paldus, Česko, 4,5b; 8. Jareš, Česko, 4,5b; 9. Mojžíš, Česko, 4b; 10. Hacaperka, Česko, 4b atd.

A co říci na závěr. Snahu Ave Kontaktu pořádat takové turnajozájezdy je nutno hodnotit kladně a jak ukazuje účast, je to pozitivně hodnoceno i šachovou veřejností. Ano, vyskytly se nedostatky, mezi které patří zejména nedostatečná informovanost. Jen málo lidí vědělo např. o tom, že se neletí z Bangkoku do Krabi, jak bylo původně uváděno, ale někam jinam. V případě ztracení se např. se to jeví jako dosti podstatné. Rovněž chyběly informace o možnostech využití čekací doby na letištích při mezipřistání. Informace o výletech také mohly být přesnější zejména ve srovnání s informacemi v rámci propozic. Informace o ubytování rovněž neodpovídaly skutečnosti, o snídaních už řeč byla. O informacích týkajících se turnaje jsem se již zmínil. Chápu, že ředitel turnaje neměl k dispozici tiskárnu, ale měl šikovné lidi, kteří by mu turnajovou tabulku s údaji o hráčích a výsledky ručně určitě namalovali. Relativně jsou to všechno maličkosti, které by ale přispěly k většímu komfortu účastníků. Na druhé straně je třeba ale uznat, že Petr Laušman coby vrchní organizátor všeho, vyvinul maximální úsilí k tomu, aby v rámci možností vše proběhlo co nejlépe. Za to mu patří určitě dík nás všech.

Turnaj se má konat předběžně každé dva roky. V současné době se připravuje podobná akce a sice turnaj na Floridě v USA. Termín by měl být někdy na přelomu ledna a února příštího roku. Proto by pořadatelé jistě přivítali, kdyby se sešlo v předstihu co nejvíce názorů a připomínek potenciálních zájemců, aby tento turnajozájezd dopadl ještě lépe než 1. ročník Ko Lanty.

přidal Petr Mlýnek dne 12.04.2012 | sekce: Zajímavosti


Aktuální akce

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009