Vyhledávání

  
podrobné vyhledávání

Přihlášení

     
zaregistrovat se    zapomenuté heslo
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakty

Adresáře

Jihomoravský šachový svaz

Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010

RSS kanál

Sledovanost

Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.

Podrobný výpis článku

Z pohřbu Heleny Herberové

Tu smutnou zprávu o smrti paní Heleny Herberové jsem obdržel e-mailem od pana Chmelíčka, který ji získal od Majky Žaloudkové – dlouholeté kamarádky paní Heleny Herberové a její dcery Heleny Vlašínové. V pátek 23. prosince 2011 před jedenáctou hodinou se v okolí malé obřadní síně Ústředního hřbitova sešlo pár nejbližších pozůstalých a známých, aby památku paní Herberové uctili.

Když nás obřadník uvedl do síně, zjistil jsem, že je nás právě třináct, později se dostavil ještě jeden smuteční host. Z reproduktorů se ozvaly dvě smuteční skladby a pak pan obřadník přečetl tklivou básničku a po ní „Pár slov o paní Heleně Herberové“, které k té příležitosti sepsala její dcera Helenka. Protože jsou v ní cenné životopisné údaje, dovolím si ten zajímavý text ocitovat celý:

„Paní Helena rozhodně neměla lehlý život, ale byla to velká bojovnice. Narodila se v Karlových Varech v roce 1931 ve smíšeném manželství, maminka byla Němka. Těsně před začátkem války jí maminka umřela a tatínek ji poslal samotnou za tetou do Německa. V cizí zemi i rodině mluvící cizím jazykem, který se postupně učila hlavně od bratrance a ostatních dětí, prožívala dětství a část mládí. Po válce se vrátila. Její táta se znovu oženil a přestěhovali se do Moravských Budějovic, kde vyrůstala se svým bratrem Františkem a třemi nevlastními sourozenci. Našla tu také dobrou přítelkyni Milušku, na jejíž svatbě se seznámila se svým budoucím mužem. – Paní Helena neměla možnost studovat, kromě základního vzdělání absolvovala ale kurz psaní na stroji a těsnopisu a díky své píli se vypracovala na schopnou účetní. Po dosažení dospělosti odjela do Lomnice nad Popelkou, kde začínala jako vychovatelka v internátu, později po svatbě pak jako účetní v textilní továrně Technolen. – S manželem žili v podkrovním bytě bez napojení na vodu, nebylo to vůbec lehké v takových podmínkách vychovávat dvě děti. Manžel byl elektromontér a trávil doma jen neděle. Přesto si ještě dovedla najít čas na svého velkého koníčka, šachy. Hrála dobře, od roku 1958 se až do roku 1979 14krát probojovala do finále celostátního přeboru žen, kde mnohokrát bojovala těsně o titul mistryně republiky, dvakrát získala dokonce stříbrnou medaili. – Od roku 1960 působila v Brně, kam se s rodinou přestěhovali, a kde hrála za Lokomotivu Brno na přeborech republiky družstev. K jejím největším šachovým úspěchům patří třetí místo v I. ženské šachové olympiádě družstev, kde skončily (naše hráčky) za Sovětským scazem a Německem. – Kromě šachů byla jejím velkým zájmem jóga, která jí pomáhala ve schopnosti koncentrace a bystrý úsudek. – Od rozvodu v roce 1976 žila sama. Rozhodující pro její život bylo Hnutí Grálu, kterého příznivkyní zůstala až do konce svého života. Byla to svérázná a silná osobnost, která studovala různé alternativní léčebné směry, díky kterým byla do vysokého věku velmi čilá. Mnoha lidem pomáhala s jejich nemocemi a potížemi, několik let dokonce strávila jako pečovatelka v Mnichově, kde se starala o slepou paní. Také svého syna, který se léčil po mozkové příhodě se snažila vyléčit přírodními metodam. Souhrou nešťastných okolností se ale nakonec dostala do situace, kdy svoje léčebné metody nemohla uplatnit a tak nakonec svůj boj s vážnou nemocí prohrála. Věnujme jí tichou vzpomínku, byla pro nás velkou inspirací.“

Pak se obřadník diskrétně vzdálil, z reproduktorů zazněly další dvě skladby, pak všichni povstali a naposledy jsme se s paní Herberovou - Chalupovou rozloučili. Po obřadu pozvali manželé Vlašínovi  smuteční hosty na oběd do Poslaneckého klubu v areálu Staré radnice. Toho se zúčastnili Mojmír Vlašín a jeho žena Helenka, jejich syn s přítelkyní, krásnou a sympatickou Španělkou, paní Marie Žaloudková (roz. Nunvářová) a já. Na pohřbu samotném zastupoval šachisty ještě pan Vendelín Hafrovič. Cestou do klubu stavili jsme se v pravé poledne u divadla Husa na provázku na Zelném trhu, kde probíhalo za zvuku kostelních zvonů poslední rozloučení s Václavem Havlem.

přidal Jan Kalendovský dne 23.12.2011 | sekce:


Aktuální akce

» 
» 
27.7.-3.8.2019

Slovensko Tatry 2019

» 
» 
» 
25.8.-1.9.2019

Veletržní turnaj

Aktuality ze soutěží

» 
» 
» 
» 
» 
 
PeloDesign, 2002-2009