Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010
Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.
Tomáši, ta kulečníkářská výzva je velmi zajímavá. Vrátím se o půl roku zpátky. Po skončení svazové valné hromady v H.B. otiskl pan Matocha ve svém Šachovém týdeníku článek "Proklatě nízké poplatky". Ten mi zvedl adrenalin v krvi a napsal jsem taky článek - bohužel mi ho neotiskl. Jeho podstatou je návrh, teď s finanční krizí
velmi přetřásaný - "ať platí bohatí". Přikládám:
Proklatě vysoké poplatky.....
Podle staré parafráze prý spolehlivě platí: tři právníci rovná se čtyři právní názory na jednu a
tutéž kauzu. Tak trochu analogicky na Konferenci ŠSČR v Havlíčkově Brodu schválili
delegáti ze tří předložených alternativ rozpočtu tu čtvrtou . Kritiků varujících, že toto rozhodnutí povede k úplné destrukci hospodaření svazu je jistě nemálo. Pan Matocha, vydavatel ŠT, také v úvodníku minulého čísla (tak trochu s křížkem po funuse), přispěl se svojí troškou do mlýna. A také i on jistě najde v řadách šachových funkcionářů vůči svému návrhu (příspěvky ve výši 1000 a 300 korun) řadu oponentů. Já rozhodně patřím mezi ně – takový návrh, podle mého názoru, svědčí pouze o tom, že jeho autor žije zcela mimo realitu mládežnického šachu a šachu na okresní úrovni. Vynechám-li mládež, která je na všech úrovních dostatečně diskutovaná, chtěl bych panu vydavateli připomenout, že pro velkou část z těch 13 tisíc registrovaných členů je soutěž družstev jedinou šachovou aktivitou během roku. Srovnávat ochotu zaplatit tisícové startovné na openu s výší registračních příspěvků je zcela irelevantní. Většina amatérských šachistů možná zaregistruje, že se někde nějaký open hraje nebo hrál, ale už vůbec netuší, jaké na nich pořadatel vybírá startovné, natož aby se takového turnaje účastnila. Také je nutné si uvědomit, že kromě tzv. „přivydělávačů“ hrají openy i tzv. „přispívači“, kteří mají sice šachy rádi, ale nikdy žádnou cenu nevyhrají - těch je pochopitelně velká většina. Ti také svým způsobem projevují velkou míru „solidarity“, když se skládají na ceny pro vítěze. Obávám se, že zvýšením příspěvků na 1000 korun by mohl být tento dosavadní, zatím funkční úzus, zcela paralyzován. Nevidím např. sílu, která by přinutila příležitostné hráče soutěží družstev okresního přeboru zaplatit takovou částku. Pochybuji, že by mohl uspět např. argument, že mistrovství republiky jednotlivců musí „Svaz“ dotovat částkou 500 000 korun.... A pokud se týče zmíněné ochoty výkonnostně slabých amatérů přispívat na ceny pro vítěze openů - při výši reg. příspěvku 200, možná 300 korun – bych ještě problém neviděl. Výše už ano. Čistě hypoteticky si lze představit i situaci, kdybychom vyrovnanost svazového rozpočtu „zajistili“ příspěvky ve výši např. 3000,- a 1000,- korun. Členská základna by klesla na cca 3-5 procent současného stavu a my bychom si konečně mohli položit tu klíčovou otázku: Je tu svaz pro hráče nebo hráči pro svaz? Další otázky panu vydavateli se tedy nabízí: Chceme docílit zrušení okresních přeborů družstev? Chceme de facto vyřadit z činnosti drtivou většinu hráčů s Elem do cca 1700? Bude dostatek přispívačů, kteří se budou skládat na ceny vítězům v openech? Apod.
Jedno dílčí řešení bych měl. Aby se snížil rozpočtový schodek a zafungovala solidarita i opačným směrem (tento termín byl ostatně na konferenci dosti frekventován), navrhoval bych: Na příštích krajských valných hromadách prodiskutovat možnost zavedení samostatné kategorie reg. příspěvků a to pro hráče s vysokým elem (např. nad 2150 bodů), kteří by platili panem Matochou navrhovaný příspěvěk. Svoji logiku by to mělo. Tito hráči využívají služeb centrálního svazu nejvíce a ještě si tu a tam na některém tom openu, na kterém mimochodem zaplatí nižší startovné, něco přivydělají......
Jistě nikoho nepřekvapím, že citelný výpadek sazkových peněz nepociťují jen šachy, ale i ostatní sporty. Viz třeba karambolový kulečník. Na stránkce ekulecnik.cz byla zveřejněna výzva BC Ponětovice, viz wordovský dokument. Také to vypadá, že je členská základna rozdělená na dva bloky - zvýšit příspěvky, nebo šetřit? Jejich situace je však přece jen trochu odlišná, kulečník je poněkud dražší koníček, než šachy.
Stoprocentne se pripojuji k Ladove prispevku, Ottu vystihl velmi dobre. Dlouho na nej budeme vzpominat a historky o nem mozna preziji i nas. Je jich nepocitane a vsechny jsou skvele.
Tak sbohem Otto, budes nam chybet!
Ǎáááááá.... ha. Jak mám před očima stále zamlženo, přehlédl jsem, že jsem do odkazu zapomněl vložit tag "a href=...", takže ještě jedna oprava:
funkční odkaz
Odkaz nefunguje, tak znovu:
http://tinyurl.com/ngqyb6
Velké díky za Davidův příspěvek. Když jsem partii sledoval online, tak mě mohli "vomejvat", čukimu fandím, takže jsem to docela prožíval. Když mě v práci navštívil přítel Dejv Voborný, tak jsem mu tu kuriózní pozici ukazoval, s tím, že jsem nechápal, proč to bylo dáno za remis, když je čuki "zdechlej". Myslel jsem si, že počítač omylem snímal popartiovou analýzu... a hle, jaké skutečnosti vyplouvají na povrch :-) .
Pavle, není o co stát ;-) , podobná adrenalinové zážitky také nevyhledávám, na druhou stranu, ve Vranovicích jsem hrál jen jednou, ale mám na to utkání fajn vzpomínky. Upřímně, přestože jsem před půl rokem přehodnotil svůj vztah k alkoholu, utkání v restauracích mám velmi rád, jsou uvolněnější, není tam tolik vypjatá atmosféra.
A ještě jedno upřímné doznání, po tříčtvrtě roce jsem se "picnul" kolegové z kina mi koupili ke kristovým letům opožděný dárek, viz odkaz. Filmovým fanouškům jistě nemusím představovat ;-) . Abych si onen dárek blékl, musel jsem si dát pár štamprliček "na kuráž", každopádně sranda byla :-D
V 6. kole pomalu finišujícího turnaje světové Grand-Prix v arménském Jermuku došlo k poměrně zřídka viděné reklamaci remízy po 50 tazích bez tahu pěšce nebo braní kamene (čl. 9.3. Pravidel).
Jak upozornil Pavel Chrz, je to docela dobrý příklad pro školení rozhodčích - byla reklamace oprávněná nebo ne? Zdánlivě triviální situace totiž může leckoho ve vypjaté atmosféře turnaje nebo školení dokonale "zblbnout", že nedokáže do 50 napočítat :-).
V první řadě si musíme ujasnit, že Pravidla říkají "posledních 50 po sobě následujících tahů obou soupeřů" a ve druhé řadě si všimnout, že zatímco soupeř už musel (nejméně) 50x táhnout, reklamujicímu stačilo jen 49x a padesáté potáhnutí musí mít zapsáno jako závazný tah v partiáři.
Nevím jak vám, ale mě se podobné počty nejlépe daří na prstech a když na mě hráč vychrlí, že naposledy se bralo 64. Vxg4, takže po tahu 114. Vd4+ oba soupeři hráli přesně 50x a je to jasné jak facka, vyvolá tím lehce ztuhlý obličej, "jen klid, nepochybně máte pravdu, ale budeme to muset přepočítat".
Sami to můžete zkusit v partii Ivančuk - Kamský, kde bílý zareklamoval docela frajerskou obětí kvality (ono mu ale nic nezbývalo, dva tahy a bylo po něm). Najdete ji mezi partiemi 6. kola na Novoborském serveru.
Malá perlička na závěr - precizně právnicky podaný, ale nakonec stažený protest z letošní 2. ligy (parafráze): "Protestujeme proti prohlášení partie za remis v 50. tahu. Soutěže se hrají podle Pravide FIDE, oficiálními jazyky FIDE jsou angličtina a ruština a my dokládáme anglické a ruské servery, kde jsou Pravidla uvedena s prodloužením lhůty u vyjmenovaných pozic na 75 tahů. Těmito Pravidly jsme se řídili a nemohli jsme vědět, jaká Pravidla bude uplatňovat rozhodčí při utkání, čímž jsme byli poškozeni, protože ve lhůtě 75 tahů bychom partii vyhráli." A teď babo soutěžnímu orgánu raď :-))
No já nevím, Tomáši, jestli je o takový adrenalin co stát. Tohle téma je mi totiž dost blízké. Mám v družstvu jednoho takového chronického opozdilce – bohužel je to zrovna majitel té hospody ve které hráváme zápasy. Takže každý zápas doma prožívám takový malý adrenalin, jestli se nám podaří dostat do hrací místnosti ještě před příjezdem soupeře resp. před stanoveným začátkem zápasu. Nepřeju Ti zažít, co jsem prožíval letos v lednu, když jsem s ním pořádal KP mládeže a potřeboval v sále „včas zatopit“....Je takový odjakživa, takže jsem si jist, že tato vlastnost nikterak nesouvisí s úbytkem duševních sil např. vlivem stáří....
Ostatně zcela nedávno jsem na dovolené v Broumovských stěnách viděl něco docela podobného – vidím, jak mladý, asi třicetiletý horolezec leze na vysokou skálu s asi tak dvouletým klukem v ruksaku na zádech. Chvíli jsem čekal dole, že až sleze, že ho vlastnoručně zfackuju, ale potom jsem si uvědomil pošetilost takové „výchovné
lekce“ – tudy cesta k odpovědnosti nevede. Taky přece nemůžeme zastavovat a fackovat každého šílence na silnici, který svou adrenalinovou jízdou, protože zrovna někam spěchá, ohrožuje na životě sebe, svoje kamarády, rodinné příslušníky i docela cizí lidi....
Vše nejlepší panu Josefu Šeredovi z klubu zrakově postižených šachistů Moravia Násedlovice ke včerejším šedesátinám přeje Jan Kalendovský, Zdeněk Horák a jistě i mnozí další šachisté z krajů Jihomoravského, Zlínského i jiných... Článeček bude (asi) později.
A pak že šachy nejsou adrenalinový sport, viď Pavle ;-)