Adresa: Hybešova 119
664 17 Tetčice
IČ: 22894420
č.ú. 2700140505/2010
Statistiky sledovanosti jsou dostupné na serveru navrcholu.cz. Tamtéž lze najít srovnání sledovanosti s dalšími šachovými stránkami.
Omluvou jsem považoval svůj "lví" podíl na předchozí, víceméně zdánlivě nešachové diskuzi, za ukončený. No, po příspěvku pana Cipryse, fakt naposledy ještě zareaguji. Možná i proto, aby toto diskuzní fórum tak neskomíralo a nedej bože, aby snad zcela nezahynulo na úbytě !
Vůbec mně nejde o nějaké politikaření, jde o pouze o mé pocity a dost mně vadí, když je něco tzv.: Navenek Cato, uvnitř Nero. Nebo-li navrch huj, vespod fuj !
Možnost diskuze pro kohokoliv, samozřejmě zákonitě přináší riziko, že tam někdo napíše něco, co se "nám" moc nelíbí či dokonce nehodí. Co s tím ? Můžeme ho neštastnou náhodou zastřelit, či srazit autem. Anebo jej demokraticky označíme za blba což je dostatečný důvod k zamezení přístupu do "našich" diskuzí !
Ale teď trošku vážně. Mám-li se držet doporučení pana Cipryse, aby nebyla politika úplně vykazována, pokud má nějaký vztah k šachové hře nebo k šachistům.
Ano, zmizely ostnaté dráty a s nimi nekompromisní a neohrožení pohraničníci. To je jistě dobře. Poněkud horší je skutečnost, že se nám zde usadily různé mafie a velmi "pracovití" Vietnamčíci. Pod pláštíkem prodejců šuntů zvaných - obuv a textil, pěstují v pronajatých bytech a vilách marjánku. Samozřejmě, partyzánsky - s načerno odebíraným elektrickým proudem. Ale klídek, ČEZ ztráty velmi dobře spočítá a nechá nás to zaplatit. Ale to sem fakt nepatří !
Vadí mně, že se v tomto státě údajně nic nevyplatí ! Drahám a ani MHD se nevyplatí zajišťovat přepravu osob. Nemocnice ruší lůžka a porodnice. Lékařům se pomalu nevyplatí léčit nemocné. Tedy zatím jen ty chudší !
Šachistům se nevyplatí hrát šachy, lepší budoucnost hledají v pokru. Pořadatelům se nevyplatí pořádat šachové turnaje. Vlastně ani těm diskutérům se nevyplatí diskutovat.
Sakra, dneska se fakt vůbec nic nevyplatí...
Jelikož jsem se dnes s panem Myšulkou potkal na pohřbu Ivana Provazníka, musím ho trochu hájit. Navrhuji, aby ze skomírajícího diskusního fóra nebyla politika úplně vykazována, pokud má nějaký vztah k šachové hře nebo k šachistům.
Počátkem 80. let byla nejsilnějším šachovým klubem na Břeclavsku Pálava Mikulov, oddíl složený převážně ze studentů profesora místního gymnázia Miloše Němce. Mikulov žil řadou šachových akcí, na které jsme z Břeclavi cestovali zpravidla vlakem. Dobrodružnější to bylo, pokud odjezd vlaku do Mikulova kolidoval s příjezdem rychlíku do Vídně nebo z Vídně. Ten přijížděl vždy k prvnímu nástupišti a výstup z nádražní haly, který dodnes vede k podchodu a ke kusé koleji vedoucí na Mikulov, byl už dlouho předem obsazen pohraničníky se samopaly a psy. V chaotické tlačenici lidí vstupujících nic zlého netuše do haly a vzápětí prchajících zpět k venkovnímu vyústění podchodu, aby jim neujel vlak ze vzdálenějších nástupišť, bylo docela snadné vyhlédnutý spoj zmeškat.
Prakticky celá cesta do Mikulova vedla hraničním pásmem a nejlíbeznější výhled z oken vlaku byl v úseku Valtice - Mikulov. Tam totiž trať vedla jen několik metrů širokým koridorem, po obou stranách lemovaným dřevěnými kůly s nataženými ostnatými dráty, v horní části namotanými do mohutných kudrlinek. Za plotem směrem k hranici byl pečlivě uhrabaný pás žlutého písku (říkalo se, že pod ním jsou světlice) a za ním ještě asfaltová cesta přísně střežená pohraničníky s dalekohledy stojícími na ochozech vysokých věží obtížených mohutnými reflektory.
Jednou po turnaji se nám s kamarádem Vlastikem nechtělo čekat v Mikulově dvě hodiny na vlak a rozhodli jsme se, že si uděláme podél kolejí pěší tůru do nejbižší stanice Sedlec. Asi tušíte, že jsme nedošli daleko. Kousek za Mikulovem, už ve zmíněném koridoru, z něhož nebylo úniku, nás dostihli strážci hranice s jejich chundelatými a přátelsky dotírajícími štěkajícími pomocníky. Zaplať bůh, že nás jako vyjukané kluky ještě bez občanky odeslali zpět jen s důraznou domluvou, že "tudy se nechodí".
Toš tak k té minulé selance. Ale vraťme se ještě k pohřbu Ivana Provazníka. Zcela zaplněná obřadní síň (sám jsem stál, maje ve zvyku chodit všude na poslední chvíli, jednou nohou venku na dešti) mu vzdala důstojný hold. Smuteční řeč vyzvedla královskou hru jako koníčka, v němž nejenže dosáhl výrazných úspěchů, ale který mu pomáhal přežít krušné chvíle posledních let. I pro některé šachisty bylo asi novinkou, že pocházel od Tišnova z 5 dětí, že po studiu lesnické fakulty ve Zvolenu (kde si mimochodem zahrál v 18 letech extraligu) nastoupil jako technolog do ZPD Hodonín (Závod na překližky a dýhy, dnešní Ploma), při zaměstnání získal hodnost CSc. a přes řadu dalších pozic se vypracoval až na generálního ředitele. Přitom spolupracoval s Mendelovou universitou v Brně, byl externím členem vědecké rady její lesnické fakulty, podílel se na vyvoření česko-německého dřevařského a lesnického slovníku atd. atd.
Bohužel často až při posledním rozloučení si člověk plně uvědomí, že odešel někdo, na koho může být celá šachová komunita skutečně hrdá.
Přátelé ! Nestává se mně to snad příliš často, leč chyba je evidentně na mé straně. Jistým nedopatřením, jsem si nepřečetl /mimochodem, moc pěkné/ povídání o odchodu posledního z králů brněnských kaváren.
Následující příspěvek pana Čapka jsem tudíž nepochopil a reagoval jsem na něj dost hloupě.
Omlouvám se a nelituji, neboť mám pocit, že tímto jsem pochopil mnohem více !
Zdravím, projev pana Myšulky se sem vskutku nehodí. Možná by byla bývala postačila jeho úvodní slibná věta, pak však podle mého názoru sklouzl k podivuhodné řekl bych naivní demagogii. Nic ve zlém, raději pište o šachových zápasech. Váš Jan Kalendovský
Fronta na banány a pomeranče.
Hmm
Ještě jste zapomněl na toaletní papír...
Vážení přátelé, všem přispěvatelům, třeba i do diskuse, patří můj obdiv. Ale politiku a režimy sem prosím netahejme. Názory jsou velmi subjektivní - pokud bychom si na oněch náměstích onu svobodu nevybojovali, uznávám, že spousta obyčejných lidí by se opravdu měla lépe - o Vánocích by si vystáli svou frontu na banány a pomeranče, po šesti letech ve fabrice by dostali byt, dávali by si pozor na jazyk a na devizový příslib by se jednou za pět let podívali do "Jugoslávie". Neměli by starosti, jak vydělat peníze na vysokoškolská studia a zahraniční stáže svých dětí, protože jejich děti by si o vysoké škole (možná dokonce i střední) mohli nechat zdát - stáli by někde u soustruhu, nebo za hromadou uhlí v kotelně důmyslně ukrývali nebojácný protikomunistický pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". Třeba já bych asi tak dopadl - ale dnes mám auto, byt, rodinu a když si našetříme, jedeme na dovolenou kam chceme. Nekradu, nikomu jsem neublížil, pracuji, mám své názory, dělám si co chci... To, že se o problémech nemluví, ale jsou potírány a maskují se, neznamená, že neexistují. To, že svoboda a otevřenost má i své stinné stránky, o tom není pochyb, ale já bych nikdy jistotu důchodu a "příkladného hospodaření našeho komunistického státu" nevyměnil za svobodu a možnosti pro svoje děti...
A přitom je to prosté pane Krolope.
Ten můj příspěvek je moje vzpomínka na Dušana Pospíšila. On tento výrok pronášel a v oněch dobách to byl tzv. fór na zlatou mříž.
Jinak co se týká porovnávání minulého a současného režimu, tak v mnohém se Vámi dá souhlasit.
Je to ale v podstatě úplně na nic to neustále srovnávat. Lidé si ten současný systém "vybojovali" na náměstích a tak v podstatě mají co chtěli ( to, že si to představovali úplně jinak, je pouze ironie osudu ).
Věci jsou tak jak jsou a historie zůstane pouze historií. Minulý režim zkrátka nedokázal přesvědčit lidi, že je pro ně ten nejlepší možný.Někteří by ho možná rádi vrátili zpět, ale už to zřejmě nepůjde...
Příznám se, že jsem vůbec nepochopil příspěvek pana Pavla Čapka. Nevím ke komu a k čemu se váže. Co se však týče jeho super průpovídky, rád bych podotkl. Nikdy jsem nebyl žádný partajník a už vůbec ne fanatik. Nevím kolik zboží, výrobků a naturálií vyvážela a dodávala tehdejší ČSSR do SSSR, za tzv. "hubičku." Tehdy jsem si též myslel, že to komunističtí pohlaváří mají v hlavách poněkud vykradené. Skutečnost je však taková, že naše tehdejší republika byla jednak v mnohém naprosto soběstačná, zemědělství /a nejen to/ bylo příkladné! ČSSR byla schopná zajistit všem práci, bydlení a důstojný život i v nemoci !
No, a co umí kapitalisti, vyrabovat, rozkrást republiku, nakupovat letoviska v Itálií, Španělsku a kdoví kde. Zatímco se u nás na ulicích v zimě v létě povalují bezdomovci a feťáci. Invalidní důchody se dávají nikoliv postiženým, ale kámošům a těm, kteří si je koupí ! Stejně tak jako vzdělání. Ano, ať žijí kapitalisté, ale též jen skutečně za svý !!!
RIP Dušane...
Kromě mnoha dalších prupovídek mi utkvěla jedna, kterou svým zvučným hlasem pronášel na celou hospodu : " Já říkám, ať žije Sovětský svaz. Ale za svý !!! "
Takový fórek pronesený ve veřejné místnosti za minulého režimu vyžadoval poměrně značnou dávku odvahy.
Děkuji panu Ciprysovi za pěkný článek a vzpomínku na Ing. Ivana Provazníka.